Setba zničené země

Knihu Podobenství o rozsévači (Parable of the Sower, 1993; česky 2021) je těžké nečíst současnýma očima. Román Octavie E. Butlerové se odehrává v dvacátých letech 21. století ve Spojených státech, které procházejí vleklým civilizačním kolapsem. K jeho příčinám patří klimatická změna a zvětšující se propast mezi bohatou elitou a stále početnější většinou populace uvrženou do bídy a anarchie. Voda se stává vzácným artiklem, dochází k zemětřesením, policie společnosti definitivně přestala poskytovat iluzi bezpečí a naopak se stala potenciální hrozbou, po zemi se pohybují tisíce zbídačených lidí bez střechy nad hlavou, ohrožovaných nejrůznějšími agresory od zdivočelých psů po gangy ozbrojených narkomanů zapalujících pozůstatky zanikající civilizace. Není to žádná neowesternová postapokalyptická macho fantazie ve stylu filmové trilogie Šílený Max, ale krutý příběh o utrpení obyčejných a zpravidla bezmocných lidí ve světě procházejícím hlubokou krizí – jedná se tedy o takovou prózu, jaké dnes píší autorky typu N. K. Jemisinové nebo Nnedi Okoraforové. Přesto je dobré si při čtení neustále uvědomovat, že jde o knihu napsanou v první polovině devadesátých let.

Argument knihou

Když si na internetu vyhledáváme informace o Podobenství o rozsévači, který se mimochodem v roce 2020 dostal do žebříčku The New York Times Bestseller, většinou narazíme právě na texty, které se snaží zdůraznit, jak je tento román „prorocký“. Aktuálně dokonce vychází podcastová série s příznačným názvem Octavia Tried to Tell Us (Octavia se nás snažila varovat) a citace z jedné recenze přetištěná na přebalu anglickojazyčného vydání nás upozorňuje, že kniha „se dobře doplňuje s díly jako 1984 nebo Příběh služebnice“. Výběr těchto dvou titulů působí velmi návodně – romány George Orwella a Margaret Atwoodové jsou totiž dystopie, na něž se s oblibou odkazuje při debatách o reálných společenských problémech. Ti, kdo romány 1984 (1949, česky v exilu 1984, řádné vydání 1991) nebo Příběh služebnice (1985, česky 2008) doopravdy četli, asi vědí, jak zavádějící a pomýlené podobné „argumenty knihou“ bývají.

Podobenství o rozsévači ovšem můžeme dost dobře interpretovat i jako znamení doby, ve které vzniklo. Debata o klimatických změnách byla na začátku devadesátých let aktuální zejména v souvislosti se skleníkovým efektem a v roce 1992 se v Riu de Janeiro dokonce konala významná konference OSN o životním prostředí. Významným tématem románu je krize Spojených států – v textu se přímo píše o tom, že bohaté korporace z Evropy využívají úpadku USA k otrokářským praktikám, nebo o vlnách Američanů migrujících do bohatší Kanady. V tomto tématu se však může odrážet nejistota ohledně budoucnosti USA po konci studené války a tváří v tvář ekonomické stagnaci v období války v Perském zálivu.

Rasa a posthumanismus

Je dobré si také uvědomit, že prohlášení „Octavia se nás snažila varovat“ platí v mnohem širším kontextu autorčiny tvorby, která Podobenstvím o rozsévači a jeho pokračováním Parable of the Talents (Podobenství o talentech, 1998) de facto končí – Butlerová chtěla napsat ještě několik dalších dílů, ty ale nikdy nedokončila a po roce 1998 vytvořila už jen upírský román Fledging (Opeření, 2005). Už od sedmdesátých let ale patřila k významným autorkám science fiction a dnes se její tvorba řadí k afrofuturistickému hnutí. Nejznámější z jejích starších knih je próza Kindred (Příbuzenství, 1979), která vypráví o mladé ženě, jež se opakovaně propadá časem do otrokářské minulosti amerického jihu. V románových sériích Patternist a Xenogenesis se autorka k otázkám rasy a společenských rozdílů vztahuje z ještě zajímavější, posthumanistické perspektivy – první z románových cyklů se věnuje jedincům z různých období historie nadaným nadpřirozenými schopnostmi, ve druhém je lidstvo zachráněno před vyhynutím mimozemšťany požadujícími zkřížení obou druhů.

I ve svých starších knihách je Butlerová nekompromisní, co se týče popisů krutostí páchaných lidmi a velmi skeptická ohledně schopnosti různých vrstev společnosti „táhnout za jeden provaz“. Afroamerická autorka, která vyrůstala v rodině chudé služky uklízející domácnosti bohatých bělochů, v celé své tvorbě tematizovala složité vztahy mezi privilegovanými a znevýhodněnými skupinami obyvatel. A právě tento motiv neobyčejně rezonuje se současnými čtenáři Podobenství o rozsévači. V příběhu se do absolutní bídy propadá čím dál větší část obyvatelstva, ale politická reprezentace situaci nijak neřeší, naopak v podstatě podporuje vykořisťování chudých hrstkou korporací a bohatých elit. Momentálně to zní jako poměrně pravděpodobný rozvrh budoucího uspořádání světa, ale Butlerová spíše přenesla pocit bezmoci chudých Afroameričanů na celou populaci. Dodejme, že v Podobenství o talentech se společnost propadá do křesťanského fanatismu a nový prezident usiluje o zavedení tvrdých náboženských pořádků pod heslem „Make America great again“.

Bůh je změna

S ohledem na předchozí tvorbu Butlerové je třeba vnímat i další velmi podstatný, ale dnes trochu upozaďovaný aspekt Podobenství o rozsévači – jeho mysticismus. Hlavní hrdinka, dospívající dívka, v románu stylizovaném jako její deník utváří vlastní náboženskou víru, které říká „Setba země“ a která je založená na představě, že „Bůh je změna“. Butlerová, která vyrůstala v baptistickém prostředí, se v obou knihách vrací ke křesťanství a náboženství obecně. „Setbu země“ přitom rozhodně nepředkládá čtenářům jako vlastní krédo. V románu figuruje spíše jako myšlenkový experiment a způsob, jak charakterizovat hlavní postavu i svět, v němž se děj odehrává. Hrdinka se potkává s postavami, jež její víru – vtělenou do řady básní – komentují, kritizují a dávají do souvislosti s jinými náboženstvími. „Setba země“ nemá být myšlenkový systém, který pomůže survivalistům přežít v kritických časech, Butlerová spíš ukazuje, že se i tak pevný pilíř, jakým je víra, mění a přizpůsobuje situaci a že si lidé v krizi hledají vlastní, často velmi abstraktní způsoby, jak uchopit svět jako celek. Hrdinka má navíc schopnost vciťovat se do fyzických stavů druhých lidí, což ještě umocňuje její provázanost s děním ve světě a potřebu najít mezi sebou a univerzem smysluplný vztah.

Podobně jako zmiňovaná díla 1984 a Příběh služebnice ani Podobenství o rozsévači rozhodně nebylo psáno jako varování před neblahým vývojem společnosti. Všechny tři zmíněné knihy sice popisují dystopickou budoucnost, především jsou to však komplexní mnohovrstevnaté texty, které se vztahují k době svého vzniku i k obecnějším společenským problémům. Butlerová si pohrává s dynamikou „prvního světa“ i dalších světů (konkrétně s představou, že se „třetí svět“ vynoří v jádru toho prvního), s problematikou rasy (afroamerický úděl najednou musí sdílet podstatná část většinové společnosti), s otázkou smyslu přežívání ve světě, kde není pro co žít, a s konstruováním náboženství jako opory pro existenci. Čím více se při čtení budeme odvracet od analogií s problémy dneška, tím více získáme z knihy samotné.