Venezuelskému režimu prezidenta Nicoláse Madura závěr letošního roku vysloveně hraje do karet. Po několika letech tvrdé izolace otevírají západní země vládě v Caracasu postupně dveře. Dokonce i Spojené státy uvolňují embargo uvalené na spolupráci amerického Chevronu s venezuelským ropným sektorem, tedy opatření, které nejvíce drtilo tamější ekonomiku. Vlády odůvodňují svůj postup tím, že Madurovi socialisté zahájili dialog s opozicí. Jenže „chávistas“ ve skutečnosti zatím téměř žádné ústupky neudělali. Jde zkrátka o to, že se teď Venezuela hodí jako dodavatel ropy, který může nahradit ruské zdroje. Mezi podporovatele Ruska se přitom řadí i Maduro. Ten sice slovně brojí proti Západu, je mu ale ochoten prodávat ropu, a částečně tak nahradit svého papírového spojence. Opakuje se tedy paradox posledních měsíců: z války na Ukrajině tyjí všemožné antidemokratické a agresivní režimy s bohatými nerostnými zásobami, od Saúdské Arábie či Kataru přes různé africké oligarchie až po Madura, který na rozdíl od svého předchůdce nedává žádnou naději, že by se společensko-politická situace ve Venezuele mohla v nejbližších letech změnit k lepšímu.