Argo 2022, 180 s.
Prozaický debut vystudované politoložky a ekonomky a současné kavárnice Kláry Teršové si na obálce vypomáhá dvěma podtituly: „Aš, místo s geniem loci, které zavál čas“ a „Syrový příběh německé dívky“. Obě specifika jsou nejspíše dílem nakladatelské redaktorky, to ovšem nic nemění na zřejmém spoléhání se na konjukturální sudetskou tematiku. A vskutku, v Bílém prameni najdeme typický románový syžet: německá protagonistka Hedvika pocházející z vesničky na Ašsku se v závěru dočká – jak jinak – nespravedlivého odsunu. A to přesto, že žila úplně normální život dospívající dívky a mladé ženy, nikomu neubližovala, hleděla si svých osobních a rodinných problémů. Provdala se ovšem za přesvědčeného nacistu… Kolikrát jen už mohl český čtenář prožívat podobný příběh o vpádu dějinných událostí do intimního života hrdiny a jeho rodiny? K tomuto stokrát omletému schématu Teršová nepřidává nic nového, a to ani stylově. Její próza je naopak psána velmi tradičním, až realistickým způsobem, včetně nostalgického, ale také faktografického úvodu. Jako zcela zbytné a nefunkční se jeví rámování lineárně podaného vyprávění časovou rovinou roku 1997, tedy dobou vzdálenou půlstoletí od konce vyprávěných událostí. Bohužel, žádný genius loci města Aše se nekoná, snad s výjimkou proslulé Bismarckovy rozhledny na vrchu Háj. A také příběh německé dívky má – až na náznak rodinných traumat – k avizované syrovosti daleko. Zůstává jen pocit promarněného času nad další řadovou prózou.