LP, Venusnote Ltd. 2023
Nahrávání nové desky britských synthpopových legend předcházelo loňské úmrtí Andyho Fletchera, jednoho ze tří zakladatelů Depeche Mode. Název alba (údajně předem zamýšlený) tedy můžeme považovat stejně tak za předtuchu, jako za poctu Martina Gorea a Davida Gahana zemřelému spoluhráčovi. Jedná se o očekávatelné, ale kvalitní album. Temný patos i lehce industriální atmosféra, jež od osmdesátých let utvářejí identitu skupiny, jsou opět výrazné, zároveň však subtilní. Klaustrofobní melodie syntezátorů, které už se dávno přesunuly do přihrádky „retro“, sugerují místo někde na půl cesty mezi Mordorem a Berlínem poloviny třicátých let. Ústředním tématem je – rovněž nepřekvapivě – smrt a čekání, kdy a na koho dopadne její kosa. Osudové vize na pozadí každodennosti jsou pro Depeche Mode (a vůbec pro velkou část nové vlny) typické. I ztracená láska je tak prezentována téměř jako rozlomení sedmé pečeti, po němž nevyhnutelně nastane bezútěšný konec. Ukazuje se nicméně, že žánrová schémata, v jejichž mezích se Depeche Mode už několik desetiletí pohybují, stárnou o dost pomaleji, než jim mnozí prorokovali. Patnácté studiové album je tak důkazem, že skupina založená v roce 1980 žánrům čerpajícím z new wave či postpunku i dnes suverénně dominuje a stále se jí daří úspěšně kombinovat avantgardní manýru s posluchačsky vstřícnou taneční formou. Memento Mori se neobrací jen k minulosti – svědčí především o trvajících velkých ambicích kapely, kterou dlouhodobě provází masová popularita.