Pražské uskupení Severní nástupiště pokračuje v apropriaci poetiky trampské písně. Při svém nostalgickém průzkumu bloudí mezi westernovou a máchovskou krajinou, ale také mezi tklivostí a parodií: „stejně to skončí, že k večeři si ohřejem párky, / skutečnost končí mnohem dál, než bych …