Musíš se vdát! Ale proč?

Lotyšská režisérka Signe Baumane platí na poli animovaného filmu již řadu let za uznávanou tvůrkyni s jasně rozpoznatelným autorským rukopisem. Po krátkých snímcích s autobiografickými prvky – například Zubař (2005) – představila svůj první celovečerní film Šutry v kapsách (2014), který mimo jiné získal ocenění i na karlovarském festivalu, kde se stal historicky prvním animovaným snímkem v hlavní soutěži. V novince Můj románek s manželstvím, který získal na letošním festivalu Anifilm hlavní cenu pro animovaný celovečerní snímek pro dospělé, Baumane potlačila introspektivní linku a místo ní se pokouší o komentář k postavení ženy ve společnosti.

Neurobiologie a humor?

Hlavní postavou je dívka Zelma, autorčino alter ego, vyrůstající v Sovětském svazu. Od dětství je jí rodinou i školou vštěpováno, že dívka se musí dobře vdát, a objeví­-li se nějaké problémy, láska je vyřeší. Postupně ale Zelma zjišťuje, že není vše takové, jak jí říkali. V prvním manželství s manipulativním umělcem Sergejem i v tom druhém s laskavým Švédem Boem, bojujícím s vlastní genderovou identitou, dělá to, co se po ní vždycky chtělo: přizpůsobuje se. Trpělivě snáší útisk a dokonce i fyzické násilí v naději, že jednou zasáhne všemocná ruka osudové lásky a ona přece jen bude šťastná. Cesta k uvědomění, že každý můžeme být strůjcem vlastního údělu, je dlouhá a těžká. Baumane ovšem nevypráví jen příběh Zelmy, ale všech žen, pro které má ve společnosti ovládané muži manželství představovat ideál štěstí. Sovětský svaz se sice rozloží a hranice se otevřou, ale hrdinka brzy zjistí, že zakořeněná představa o obětavé a trpělivé manželce žádné hranice nezná. Je stejná na dalekém ruském ostrově Sachalin, v Lotyšsku i Kanadě.

Můj románek s manželstvím svým vizuálním stylem navazuje na dřívější autorčinu tvorbu. Tužkou kreslené dvojrozměrné postavy pohybující se v pečlivě propracovaném 3D prostředí režisérka použila už v Šutrech v kapsách. Jde nejen o techniku, na kterou se dobře dívá; zároveň může evokovat mnohoznačnost lásky a mezilidských vztahů obecně. Zcela jiným způsobem jsou animované části, v nichž se objevuje vypravěč v podobě vševědoucího neuronu, který promlouvá přímo k divákovi a sděluje mu, jaké procesy v danou chvíli probíhají v Zelmině mozku, například které hormony produkuje podvěsek mozkový a na jaké receptory mají vliv. Analýza behaviorálního systému, jenž v každém z nás probouzí touhu po lásce, je chytrým a zábavným zcizovacím prostředkem. Bohužel je místy mírně nadužívaná a ubírá hlavní dějové lince na tempu. Objevuje se totiž právě ve chvílích, kdy dochází k důležitým dějovým zvratům. I tak jde ale o funkční narativní prvek, který často pobaví. Můj románek s manželstvím si přes náročnost tématu zachovává lehkost, nadhled a humor – ať už animačních zkratkách a metaforách, nebo v karikování života v Sovětském svazu, kde veškeré zásadní momenty v životě občanů doprovází hymna.

Dalšími vypravěči jsou tři sirény, které Zelmu provázejí a sladkým zpěvem jí opakují staré „pravdy“ o významu rodiny a nutnosti podřídit se muži. Jsou to hlasy v Zelmině hlavě, personifikované stereotypy a zažité představy, které se v závěru hrdince možná podaří dostat pod kontrolu. Škoda jen, že film neposkytne vylíčení změny protagonistčina životního postoje dostatek prostoru. Závěr přichází náhle a snad až příliš uspěchaně.

O lásce v rytmu soulu

Bezesporu silnými aspekty filmu jsou jeho dabing a zvuková stránka. Hlas Zelmě propůjčila polská herečka Dagmara Domin­czyk, která svou intonací precizně vystihla jak hrdinčino dětství plné naivity, tak její dospělejší já, odhodlané k revoltě proti pravidlům. Její východní přízvuk ještě umocnil Zelmino odcizení v Kanadě, kam se přestěhovala se svým druhým manželem. Michele Pawk zase dala hlasu neuronu dynamický témbr, který diváka nenudí ani při dlouhém vysvětlování mozkových procesů. Při bližším pohledu na dabérský ansámbl je zřejmé, že se režisérce podařilo dát dohromady zcela profesionální obsazení. Zatímco v osobnějším debutu Šutry v kapsách byla jedinou vypravěčkou sama Signe Baumane, zde jsou i vedlejší role svěřeny takovým hercům, jako jsou Stephen Lang, Cameron Monaghan či Matthew Modine.

Ve filmu se často zpívá – a nejde jen o trojici sirén. Hravou hudbu, pohybující se na hranici jazzu, gospelu nebo soulu, napsal skladatel Kristian Sensini. Také díky ní není Můj románek s manželstvím jen ponurou sondu do života nešťastné ženy, která touží po opravdové lásce a bojuje s představou věčného a nerozlučného manželství jako naplnění svého života.

Autor je filmový publicista.