MC, Tanzprocesz 2023
Když jsem koncem nultých let poprvé narazil na nahrávky francouzského labelu Tanzprocesz, oslovily mě především tím, jak dokázaly rušit hranice mezi hudebními oblastmi, které se v českém kontextu zdály zcela neprostupné. Experimentální přístupy, noise, terénní nahrávky či volná improvizace se propojovaly s tanečními rytmy či popovými elementy do tvarů, jež působily naprosto organicky. Šlo o hudbu, která uváděla do varu – nebyla eklektická, ale hybridní. Pro kazetu Patricka Lomba by se mohlo hodit označení experimentální pop, kdyby to ovšem nebylo tak podezřelé sousloví. Dnes i u nás slýcháme čím dál častěji hlasy naznačující, že bariéry mezi experimentem a pop music neexistují, jedná se nicméně spíš o přání než konstatování skutečného stavu věcí. Některé hranice snad povolily, současně však vznikly nové vyloučené lokality. Problém spočívá v tom, co se označuje pojmem experimentální – nezřídka jde totiž o prvky či postupy poskytující vnějškové ozvláštnění, zatímco struktura zůstává nezasažena. To ovšem není případ Lombových „písní“, které mnohdy drží pohromadě jen silou looperu (záměrné předěly mezi opakujícími se frázemi jen zdůrazňují, jaká je to dřina). Bez uvozovek se tu zkrátka neobejdeme, protože trhliny, které se v kytarových, elektronických i vokálních linkách rozevírají, vedou k narušení samotné podstaty písňového formátu. Zvolené postupy posluchače zdánlivě stavějí před otázku, jaká minimální míra soudržnosti je zapotřebí, abychom vůbec mohli mluvit o písničce. Ve skutečnosti ale celé album ukazuje, že tato otázka je pseudoproblém.