Samet blues zní Českem i dnes

Nostalgie po listopadu 1989 nebo filmy o „divokých devadesátých“ k vykreslení prvního desetiletí transformace nestačí. Nový pohled na toto období otevírá povídková sbírka Samet blues, která reflektuje romskou emancipaci, rasismus české společnosti i zklamání z porevolučního vývoje.

Listopadový patos

Události sametové revoluce a následný vývoj jsou poměrně častým tématem tuzemské literatury i kinematografie. Například loni se k této době vrátil kriminální seriál Devadesátky z produkce České televize, který sleduje mimo jiné vzestup a pád Jonákova Discolandu Sylvie nebo orlické vraždy. Samotné oslavy 17. listopadu nicméně bývají plné vyprázdněných frází a sklouzávají k patosu bez reflexe souvislostí mezi porevolučním obdobím a aktuálními společenskými otázkami. Předloni na to upozornila novinářka Eva Soukeníková v glose nazvané Oslavy 17. listopadu? OK, boomer, v níž napsala, že oslavy připomínají kolovrátek. Problém je zčásti i v tom, že na sametovou revoluci zpravidla nahlížíme pražskou optikou a zapomínáme na to, jak následné změny prožívali lidé z regionů a nižších společenských vrstev. I proto stojí antologie Samet blues s podtitulem Drsná devadesátá v povídkách Romů za pozornost.

Do antologie přispělo dvanáct autorů, od nejstaršího, již zesnulého, Gejzy Demetera (ročník 1947) po Martina Kanaloše (ročník 1997). Kniha tak prostředkuje perspektivu několika generací a nastiňuje, jak na Romy dopadala společenská atmosféra a jak se z jejich pohledu proměňovala. Autoři Květoslava Podhradská, Gejza Demeter, Eva Danišová a Michal Šamko byli v době revoluce dospělí a vyrovnávali se s tím, jak se v rychle proměňující době postarat o své rodiny. Jinak se na toto období dívají „Husákovy děti“ a mileniálové Iveta Kokyová, Stanislava Ondová, Rena Horvátová, Maria Siváková, Věra Horváthová Duždová, Patrik Banga, Lubomír Čipčala a Martin Kanaloš. I v jejich povídkách se nicméně objevují motivy euforie z nabyté svobody a možnosti emancipace, ale také sociálního vyloučení, rasismu, závislosti na drogách nebo zklamání z promarněných šancí.

Prožité zkušenosti

„V devadesátkách byli lidi jako utržení ze řetězu, mysleli si, že se všechno může. Ve filmovém průmyslu ze sebe Vít Olmer vyzvracel film Nahota na prodej. Dnes je film oceňován jako výpověď doby. Ale není to tak úplně pravdivý obraz. Kvůli takovým dílům jsem zastáncem názoru, že pokud o menšině nevypovídá sama menšina, tak je téměř s jistotou poškozena,“ tvrdí Věra Horváthová Duždová v povídce Devadesátkou s tím, že většinová společnost má tendenci některá témata bagatelizovat. Mezi ta nejpalčivější patří segregace romských dětí ve školách, jež se v knize objevuje hned několikrát. Problém, který se mnohým může zdát vzdálený, přitom stále trvá. Podle serveru Desegregace.cz a výzkumné agentury PAQ Research je u nás téměř osm desítek škol, kde většinu žáků tvoří romské děti, a zhruba dvě desítky českých škol navštěvují téměř výhradně romští žáci a žákyně. Letos v březnu pak senátorka Jana Zwyrtek Hamplová šokovala návrhem na zavedení oddělených tříd pro romské děti.

Jiným častým tématem jsou rasistické útoky – například Rena Horvátová v povídce Výbuch v Nuslích popisuje agresivní nájezdy skinheadů. Ani dnes ale nemusíme za podobnými případy daleko: koneckonců namísto Orlíku tu máme Ortel. Samet blues tak není pouze reflexí devadesátých let, ale v jisté míře i zrcadlem aktuálních nálad ve společnosti. Za zmínku v tomto ohledu stojí povídka Pravidelný puls Lubomíra Čipčaly, popisující queer zkušenost mladého Roma, jenž kvůli nešťastné lásce a nepochopení prostředí upadá do závislosti na alkoholu. Čipčalův příběh však obsahuje i naději a vyzývá čtenáře: „Nenechte stigmatizační nálepky druhých, aby se staly vaší identitou.“

Právě naděje je jedním z pilířů antologie. Některé z povídek jsou intimním dialogem mezi rodičem a dítětem nebo pamětnickým vyprávěním, jež má další generaci předat víru v lepší zítřky. Nutno ovšem říct, že po literární stránce texty leckde pokulhávají – spíše než povídky některé z nich připomínají pouhý přepis ústního vyprávění kolektivních vzpomínek nebo reportážní úryvky. Samet blues tak ve výsledku představuje fragmentární dokument, jehož síla spočívá především v zaznamenání prožité zkušenosti.

Autorka studuje bohemistiku.

Text vznikl ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Praha.