Přeložil Martin Pokorný
Octopus Press & Fra 2022, 48 s.
Je k nevíře, že o texty uznávané básnířky, esejistky a výtvarné umělkyně Etel Adnan (1925–2021) český čtenář dosud nezavadil. Sbírku Noc vydala ostravská galerie PLATO ve spolupráci s nakladatelstvím Fra jako součást výstavy Optimalizované bajky o dobrém životě. Podobně nejednoznačné jako národní identita Etel Adnan (je to řecko-turecká Libanonka, francouzsky píšící Arabka, nebo arabofonní americká spisovatelka?) jsou i autorčiny texty. Jsou bezesporu básnické, v mnohém se ale podobají spíše Nietzscheho aforismům. Co z toho plyne? Že verše mohou být myslitelské, aniž by působily suchopárně. Filosofie tu vždy nachází oporu ve fyzickém světě, který podléhá změně a rozkladu. Přirozeným limitem myšlenky se tak stává samo tělo. Pro dílo Etel Adnan je charakteristické věčné kolísání mezi vzdušností a materialitou. A pokud vypráví o věcech, ty málokdy plní roli pouhých předmětů všedního života. Neživý svět se probouzí k životu v podobě obrazů, jež jsou archetypální, ale zároveň intimní: hovoří se o tomto lese, této řece, této tmě. A právě pozoruhodný cit pro univerzálno, nápadně připomínající antická díla, je dost možná největším přínosem sbírky, jakkoli na první pohled může působit zastarale. V jednom ze svých esejů si autorka kdysi povzdechla, že smrtí Marguerite Yourcenar na konci osmdesátých let svět přišel o poslední spisovatelku úzce spojenou s klasickou civilizací. Mám důvod se domnívat, že ten smutný moment ve skutečnosti nastal až s odchodem Etel Adnan.