Jaro je ve Francii ve znamení protestů a stávek. Mobilizace proti důchodové reformě neutichla ani po schválení zákona pomocí ústavního článku, jenž vládě umožňuje přijmout normy ve zrychleném řízení. Premiérka Élisabeth Borne své rozhodnutí k tomuto kroku oznámila v Národním shromáždění 16. března a doprovázel ji u toho silný křik a zpěv Marseillaisy. Jedním z významných protestních dnů byl již tradičně 1. květen. Podle rozsáhlé reportáže deníku Libération z téhož dne se prvomájových manifestací účastnily více než dva miliony lidí, což je zhruba desetkrát více než předchozí rok. Odborovým svazům, které i nadále táhnou za jeden provaz, se daří motivovat lidi k tomu, aby neustávali v protestech. „Byl to jeden z nejmasivnějších Prvních májů za několik desetiletí. Lidé vyšli do ulic nejen v Paříži, ale také v Marseille, Bordeaux nebo Orleansu,“ uvádí Libération. Slogan na hlavním transparentu v Paříži mluvil jasnou řečí: „64 let – to je jasné NE!“ Šéfka Odborové konfederace CGT Sophie Binet akci glosovala slovy: „Ještě nikdy jsme nezažili tak solidární prvomájové protesty ani tak strašně solitérního prezidenta.“ Ve městě Saint-Omer, které se nachází v severní části Normandie, demonstrovalo více než deset procent všech obyvatel. Mobilizace byla sice slabší než zkraje roku, ale i tak je jasné, že Francouzi nepolevují a o jejich snahách zablokovat reformu ještě uslyšíme.
Nesouhlas s penzijní reformou vytrvale projevují nejen občané, ale i jejich zástupci a zástupkyně v Národním shromáždění. Volné poslanecké uskupení LIOT podalo návrh na zrušení zákona o důchodech, který bude diskutován ve čtvrtek 8. června. „Je to naprosto skandální a zcela bez respektu k Francouzům a Francouzkám,“ nechala se 26. května v deníku Le Monde slyšet premiérka Elizabeth Borne. Návrh má širokou podporu opozice a jeho schválení by mohlo vést k tomu, že Ústavní soud zákon skutečně zruší. Vládnoucí strany to považují za nebezpečné a Borne je přesvědčena, že penzijní reforma nakonec přece jen zůstane zachována. Podle listu Le Monde francouzští vládní představitelé kompletují právní argumenty, které při hlasování použijí, aby přesvědčili zákonodárce o rizicích přijetí návrhu.
Uplynul rok od znovuzvolení Emmanuela Macrona prezidentem Francie a začíná se pomalu rozjíždět diskuse o jeho možných nástupcích. Horkým favoritem na levici je François Ruffin, který doposud podobné spekulace kategoricky odmítal. Ovšem v poslední době se zdá, že je této myšlence nakloněn. Alespoň tak lze usuzovat podle jeho komunikace na sociálních sítích. V textu publikovaném dne 24. května týdeníkem Le Point se objevuje tvrzení, že Ruffin začíná sbírat finanční příspěvky pro svou kandidaturu. „Ruffin ve své pravidelné informační rubrice na youtube najednou zmiňuje, že potřebuje peníze, aby mohl pomoci Francii změnit divizi.“ Konkrétně ve videu z 13. května říká: „Když chceš postoupit do vyšší ligy nebo třeba zkusit i Ligu mistrů, musíš do toho jít se skvělými hráči a dobrým týmem. To já chci. A k tomu vás potřebuji a potřebuji taky vaše prachy.“ Poslanec za levicovou Nepoddajnou Francii se tudíž zřejmě skutečně začíná připravovat na možné klání o prezidentský úřad. Nahrává tomu i fakt, že se hned v několika průzkumech umístil lépe než Jean-Luc Mélenchon, který již několikrát popřel, že by se v roce 2027 znovu účastnil souboje o post hlavy státu, a otevřeně podpořil kandidaturu svého spolustraníka.
Dlouho očekávaná adaptace románu Alexandra Dumase Tři mušketýři rezonovala napříč celým filmovým světem. První díl francouzského „blockbusteru“ s názvem D’Artagnan byl v kinech uveden 5. dubna 2023. V recenzi cinefilů z týdeníku Les Inrockuptibles z 2. května se dozvídáme, že se režiséru Martinu Bourboulonovi podařilo do své adaptace propsat hlavní témata příběhu, a sice mládí, přátelství, čest, odvahu, loajalitu, dobrý vkus, lásku nebo radost. „Některé postavy se dokonce povedlo vykreslit bez skrupulí či s nadsázkou. Porthos je největším bonvivánem, ale také si uvědomuje svou bisexualitu, Aramis, který se narodil jako svůdník, si je vědom své ženské tváře a Athos chápe, z čeho plyne jeho citlivost a bolest. To je dáno nejen dobrou režií, ale také výběrem herců. Vincent Cassel jako by se Athosem narodil, Louis Garrel zase skvěle ztvárňuje krále Ludvíka XIII., který nepůsobí jako nečinná loutka, ale spíše jako král snažící se hasit kdejaká nebezpečí.“ Film jistě stojí za zhlédnutí, navazuje na předchozí adaptace románu a nabízí vtipnou a stylovou zábavu pro širokou veřejnost. Druhý díl plánované trilogie s názvem Milady by měl spatřit světlo světa letos v prosinci.