Slovensko­-české sesterství

V rámci třicátého výročí rozdělení Československa bylo připomenuto mnohé. Leccos ale zůstalo stranou – platí to i pro feministickou kapitolu tohoto období, částečně sdílenou oběma zeměmi. Některé neziskové organizace, jež vznikaly v posledních letech federace, patří dodnes k pilířům lokálního feministického hnutí. Tuzemské polistopadové debaty o feminismu totiž obsahovaly podstatný česko­-slovenský rozměr.

V anketě slovenského měsíčníku Kapitál (č. 10/2019) na téma kořenů slovenského feminismu tuto rovinu zdůrazňuje kurátorka a aktivistka Lenka Kukurová. Jmenuje dvě stěžejní nezisková sdružení: Gender Studies, která vznikla v Praze v roce 1991, a bratislavský Aspekt, založený o rok později. Obě totiž začala zhruba ve stejnou chvíli vnášet do veřejného prostoru feministická témata – současně s prvními feministickými semináři na pražské i bratislavské univerzitě. Zároveň se ale české a slovenské prostředí lišilo a jiné byly i přístupy a východiska těchto organizací. Na samotné rozdělení nicméně zareagovaly společně prvním číslem časopisu Aspekt. Ten je dnes spojován prakticky jen se slovenským prostředím, začínal ovšem deklarativně jako „slovensko­-český“ feministický časopis.

Sounáležitostí proti odluce

Časopis měl veškeré zázemí v Bratislavě, za­tímco Češky tvořily nejpočetnější skupinu externích přispěvatelů. Nápad na feministický časopis vzešel od zakladatelek Aspektu, český element se přidal, když se v roce 1992 setkaly v Jílovišti na první mezinárodní feministické konferenci ve východní Evropě se zakladatelkou Gender Studies Jiřinou Šiklovou. V době rozdělování Československa byla spolupráce mezi Aspektem a Gender Studies výrazným symbolickým a politickým gestem. Organizace se tak vymezily vůči stoupajícím nacionalistickým tendencím, které se s rozpadem republiky pojily. Předsazení slovenského před české vyjadřovalo na jednu stranu faktické rozložení sil, na druhou stranu šlo o převrácení zaběhlého pořadí, vyjadřujícího mocenskou nadřazenost Česka. V neposlední řadě byl tento krok feministický: slovy Jany Cvikové v prvním Aspektu postavily „proti mužskej politike delenia a odluky ženskú kultúru spolupráce a spolupatričnosti“. Přívlastek „slovensko­-český“ se ale v podtitulu udržel jen v prvních dvou číslech a národní vymezení brzy nahradila feministická identifikace redaktorek Aspektu.

První číslo Aspektu (1993) obsahuje dva úvodníky s rázem manifestu. List z Bratislavy Jany Cvikové je přetiskem dopisu vyzývajícího ženy, aby se zapojily do přípravy nového časopisu, dlouhé postskriptum pak nese podtitul Pokus o postsocialistický feminizmus. Jiřina Šiklová svůj text nadepsala Proč slovensko­-český Aspekt. Obě autorky reflektují společenskou situaci po zániku Československa, zejména rozpad sociálních rolí. S tím souvisí i deklarované společné úsilí: hledání nových forem vyjádření ke světu „v nás a okolo nás“. Prakticky to znamenalo osvojování si zejména „západního“ feministického pojmového aparátu, který zde do té doby nebyl přítomný, ale v devadesátých letech postupně převládl. Šiklová zdůrazňuje protinacionalistický a protirasistický moment feminismu, staví proti sobě pojmy „národní“ a „národnostní“. Spojení Češek a Slovenek v Aspektu mělo ale také své pragmatické příčiny – Cviková počítá s větším publikem a Šiklová píše, že „budeme­-li spolupracovat, bude to i mnohem levnější“. Nevyjadřuje tím pouze ekonomickou nouzi; porevoluční feminismus byl u nás v začátcích a bylo potřeba pro něj vybudovat materiální i mediální zázemí.

Pomoc ze Západu

Finanční i materiální pomoc (například první počítače) přišla na počátku zejména z organizací Frauen­-Anstiftung a Heinrich­-Böll­-Stiftung, dvou nadací německých Zelených. Zásadní úlohu sehrály feministky Marie Saša Lienau, která se přestěhovala do Prahy a později zde založila sdružení proFem, Kanaďanka Laura Busheikin, která v začátcích formovala názorovou orientaci pražské organizace, a Američanka Ann Snitow, zakladatelka organizace Network of East­-West Women. Ta vznikla na základě setkání žen z postkomunistického bloku v Dubrovníku v roce 1991, kterého se zúčastnila i Jiřina Šiklová.

Na rozdíl od Bratislavy se v Praze devadesátých let objevovalo množství návštěv ze zahraničí. Jana Cviková a Jana Juráňová z Aspektu se s německými kolegyněmi seznámily až na konferenci v Jílovišti, ovlivněné byly ale také třeba italským feministickým hnutím, jehož myšlenky vnesla do Aspektu výtvarnice Anna Daučíková. Další konferenci, příznačně na téma Feminismus a nacionalismus, pořádalo v roce 1993 Frauen­-Anstiftung už ve spolupráci s Aspektem – a také s Gender Studies.

Docházelo pochopitelně i ke konfrontaci odlišných zkušeností žen ze Západu a z postkomunistického bloku, které neměly přímý kontakt s druhou vlnou feministického hnutí a jejichž zkušenosti se dále rozrůzňovaly například válkou v bývalé Jugoslávii. Šiklová i Cviková ve svých úvodnících obzvláště zdůrazňují sdílenou zkušenost Češek a Slovenek.

Odlišná východiska

Na rozdíl od Cvikové operuje Šiklová ve svém úvodníku kromě pojmu feminismu také s pojmem gender. Zatímco česká socioložka mluví o „časopisu zaměřeném na ‚gender‘ problematiku“, slovenská literární vědkyně píše o „časopisu zameranom na špecificky ženskú problematiku“. Debaty kolem překladu a po­­užívání pojmu gender se vedly v polovině devadesátých let v obou zemích. Zatímco v českém kontextu se podobně jako v polském nebo německém ujal gender, na Slovensku se s publikací Štyri pohľady do feministickej filozofie (1994) ustálil pojem rod.

Odlišný přístup k jazyku nejspíš souvisí s prostředím, z nějž zakladatelky vyšly: Ši­klová už byla etablovanou sociální vědkyní, Cviková s Juráňovou měly blíž k literatuře a publicistice. Literárně­-filosofických východisek slovenských feministických organizací v devadesátých letech si všimla rakouská socioložka Veronika Wöhrer. Slovenský kontext se podle ní lišil od okolních zemí včetně Česka, v nichž feministická teorie a gender studies vzešly ze sociálních věd. Ve stejné době jako Aspekt totiž ­vznikl na Univerzitě Komenského v Bratislavě Klub feministických filozofiek a kolem obou organizací působilo také několik spisovatelek, sdružených s dalšími autorkami v Klubu slovenských prozaičiek Femina. Časopis Aspekt tuto pozici ztělesňoval jako intelektuální multižánrové médium zaměřující se jak na odborné texty a překlady, tak na původní autorskou tvorbu a v neposlední řadě na výtvarné umění. Jeho obsah balancoval mezi teorií a beletrií, vědou a uměním, varioval od textových koláží po fiktivní rozhovory s významnými spisovatelkami. Od roku 1996 má Aspekt také vlastní knižní edici, v níž vedle odborných publikací vychází beletrie či knihy pro děti a mládež. Od začátku sdružení usilovalo o osvětové působení – „zvyšovanie rodovej citlivosti“ – na poměrně širokou veřejnost. Podle publikace Feminizmy pre začiatočníčky (2009) bylo nejen první feministickou platformou, ale také veřejně nejviditelnější neziskovou organizací devadesátých let na Slovensku.

Doing feminist

Gender Studies začala podobně jako Aspekt založením knihovny, prvním dlouhodobým cílem se ale stalo vybudování samostatného oboru gender studies na univerzitě. Organizace sháněla curricula, sylaby a skripta v zahraničí již zavedených oborů gender či women’s studies a zvala na přednášky západní feministky. Personálně i právně byla spojena s Katedrou sociální práce na FF UK, s níž sdílela osobnost zakladatelky Jiřiny Šiklové. V následující fázi kolem poloviny devadesátých let Gender Studies pořádala studijní kursy na univerzitách v Praze, Brně a Olomouci, publikovala především sborníky či bulletiny a jednotlivé členky přispívaly do tuzemských odborných časopisů.

Obě organizace působily zároveň jako platformy pro síťování, navazování a vyměňování kontaktů, časopis poskytoval ojedinělý prostor pro artikulaci zájmů a potřeb z feministické perspektivy. Veronika Wöhrer nicméně při rozhovorech s tehdejšími členkami ženských spolků na Slovensku zaznamenala, že namísto přímočaré identifikace s feminismem ženy odpovídaly skrze činnosti, které za feministické považovaly. Na tomto základě odlišila po vzoru „being gender“ a „doing gender“ mód „being feminist“ od „doing feminist“. Ze své západní pozice Wöhrer tento typ angažovanosti interpretovala a docenila jej v dobovém kontextu převládajících antifeministických postojů v české a slovenské společnosti – šlo podle ní vlastně o performativní utváření identity, které se děje „při každé interakci“ a není zatíženo statickou identitární koncepcí. Začátky obou sdružení, Gender Studies a Aspektu, a (nejen) žen kolem nich můžeme s odstupem třiceti let chápat právě v intencích „doing feminist“.

Autorka studuje komparatistiku.