Oprávněné obavy, jež mnoho Ukrajinců pociťuje na počátku dlouho očekávané protiofenzivy, vystihuje varovná řeč, kterou během konference věnované otázkám rekonstrukce Ukrajiny pronesla aktivistka a vojačka Marija Berlinská. V textové podobě vyšla 8. června na stránkách internetové televize Hromadske a dočkala se mnoha sdílení na sociálních sítích. Berlinská už v roce 2015 založila Centrum podpory vzdušného průzkumu, které začalo vojákům i dobrovolníkům poskytovat výcvik ve využívání průzkumných dronů. Šlo tehdy o skutečně průkopnickou iniciativu. Dnes upozorňuje, že ani stát, ani společnost ukrajinské armádě neposkytují dostatečné hmotné zajištění. Varuje před nebezpečnými iluzemi, jež vzbuzuje „růžová propagandistická koupel“, a tvrdí, že vojáci na frontě potřebují desetkrát tolik technických prostředků, než je reálně k dispozici. Nedostatek techniky teď musí nahrazovat lidé. Berlinská v této souvislosti mimo jiné připomíná výrok jednoho z padlých spolubojovníků: „Hrdinství je vždy důsledkem něčí chyby.“ Mimořádný význam v nynější válce podle ní hrají právě drony. Ačkoliv se může zdát, že Ukrajina má v této oblasti převahu, Rusové prý také dosáhli značných technických úspěchů – ať už v radioelektronickém průzkumu, či ve vývoji sebevražedných dronů typu Lancet. Kromě toho už sami vyrábějí kopie íránských dronů Šáhid. „Naše porážka začne ve chvíli, kdy si zvykneme na pravidelné dávky vlastní propagandy jako na drogu. Propaganda je za války nezbytná, obsahuje však jen velmi málo pravdy.“ Svou řeč Berlinská uzavřela tím, že na to zabývat se rekonstrukcí Ukrajiny je zatím příliš brzy. Nyní je třeba bojovat a dbát na zajištění technických potřeb armády – právě technika může napomoci tomu, aby mladí muži a ženy zbytečně neumírali na frontě. Lidské ztráty jsou totiž na rozdíl od těch hmotných nenahraditelné.
K otázce propagandy se ve svém komentáři z 6. června vyjadřuje také šéfredaktorka zpravodajského webu Zaborona Kateryna Serhacková. Rekapituluje vývoj, jímž ukrajinská mediální scéna prošla od začátku ruské invaze v únoru minulého roku. Prezident Volodymyr Zelenskyj tehdy podepsal dekret o jednotné informační politice v době válečného stavu. Hlavní změna spočívala v zahájení televizního zpravodajského maratonu, na němž se podílejí soukromé i veřejnoprávní televizní kanály. Autorka komentáře poukazuje na specifickou terminologii prezidentova dekretu, který informační politiku označil za „otázku národní bezpečnosti“ a jednotné zpravodajství za „informační platformu strategické komunikace“. Není podle ní divu, že teď na Ukrajině novináři hrají roli jakýchsi „důstojníků informační války“. Zpravodajský maraton bezpochyby měl své oprávnění v počátečním období války, teď už je ale rozpor mezi otázkami, které Ukrajince znepokojují, a omezenou informační nabídkou televizního vysílání až příliš zřejmý. Vláda navíc není k ukrajinským novinářům dvakrát vstřícná, což potvrzuje i fakt, že prezident Zelenskyj od začátku ruského vpádu neposkytl rozhovor žádnému ukrajinskému médiu, omezil se jen na několik malých tiskových konferencí a jedno kolektivní interview. Podle Serhackové stojí vysocí ukrajinští představitelé především o komunikaci se zahraničím – chtějí totiž, aby zemi důvěřovali její spojenci, od nichž lze navíc leccos získat. Domácí publikum oproti tomu zůstává stranou zájmu. Stále většímu tlaku čelí také novináři, kteří pracují přímo na frontě. Od 1. května ukrajinská armáda zrušila platnost všech dosavadních akreditací a zavedla jejich povinné obnovování každého půl roku. Řada zájemců o akreditaci byla v poslední době předvolána do sídla ukrajinské tajné služby SBU. Ta například zjišťovala, kde tito novináři dosud pracovali či jaké mají kontakty v Rusku a na okupovaných územích. V některých případech jim prý zaměstnanci SBU dokonce doporučili vyšetření na detektoru lži. Novinářka se obává, aby pokusy kontrolovat veřejné mínění nakonec nevedly k tomu, že stát podporu společnosti ztratí. „Za této situace tisk přestává sloužit společnosti, a ta reaguje přechodem do paralelní reality, v níž se probírají masové povolávací rozkazy, nedostatek odpočinku pro vojáky na frontě, korupce a další nepříjemné záležitosti, které se v médiích takřka neobjevují,“ varuje šéfredaktorka Zaborony.
Katastrofa, kterou ruští okupanti způsobili, když na počátku června vyhodili do vzduchu hráz Kachovské přehrady, poutá pozornost médií nejen na Ukrajině. Z řady zpráv a komentářů se poněkud vymyká analýza online deníku Ukrajinska pravda, která vyšla 6. června – její autoři totiž připouštějí, že zničení přehrady může mít i určité pozitivní následky. Neopomíjejí pochopitelně smrt obyvatel zatopených oblastí ani fakt, že únik stovek tun motorového oleje do říčních vod beze zbytku naplňuje definici ekologické katastrofy. Biolog Mychajlo Rusin z kyjevské zoologické zahrady, který zkoumal přírodu písčin na dolním toku Dněpru, připomíná také, že zatopení dolního toku Dněpru může být osudné pro celé populace drobných hlodavců, kteří obývají písčité okolí řeky. Někteří z nich, například slepec písečný či tarbík emurančík, jsou dokonce zdejšími endemity. Divoké přírodě jako celku by však zničení hráze mohlo prospět. Kachovská přehrada vznikla v padesátých letech 20. století, odpovídá tudíž tehdejším představám o využívání přírodních zdrojů. Pro přírodu, ale i pro tradiční způsoby hospodaření znamenala její výstavba změnu k horšímu. Znemožnila například tření některých druhů ryb na horním toku Dněpru. Pod vodou zmizely také obrovské rozlohy rákosin, které mimo jiné sloužily k pastvě dobytka. Z Dněpru, který se dříve každé jaro rozvodňoval, se stal regulovaný tok, což nezůstalo bez následků pro záplavová území. Nyní je otázkou, zda přehradu čeká obnova: „Teoreticky, pokud se nebude obnovovat nádrž ani zavlažovací kanály, mohli bychom mluvit o návratu k tradičnímu způsobu využívání přírodních zdrojů. Například o obnově chovu ovcí. Z ekologického hlediska by to bylo ohromné plus. K tomu je však potřeba, aby skončila válka a abychom měli jasno v tom, jak tato území rozvíjet a obnovovat.“