Rusko se vydalo na cestu totální, bezohledné destrukce a je jen otázka, koho a co všechno ještě strhne do zkázy s sebou. Kdo z Rusů aktivně a nahlas neprotestuje, je spolupachatel, zaslouží ve své nelidskosti zavržení a nelze pro něj mít sebemenší pochopení. Evidentnímu zlu je přece třeba se postavit za každou cenu, bez ohledu na osobní rizika či lhostejnost a cynismus většiny společnosti. – Takhle nějak se ujišťujeme ve svém pohodlí my, kdo máme to štěstí, že žijeme v zemi, která se postavila na správnou stranu. Bojím se chvíle, kdy si bude muset přiznat barvu naše část světa, která se dnes nad pasivními Rusy rozhořčuje. Všichni jsme totiž na cestě ke katastrofě, ač jiného druhu, ale kolik z nás si to navzdory důkazům plně připustilo a postavilo se doopravdy na odpor? Už dlouho se ví, že spotřebováváme daleko víc zdrojů, než planeta zvládne obnovit. Snaha zabránit oteplování, které už dnes ničí životy milionům lidí a likviduje celé živočišné i rostlinné druhy, přičemž následky během nemnoha let budou, jak známo, nesrovnatelně horší, zůstává nedostatečná. Ale jedeme dál jakoby nic a hrstka hlasitě protestujících je leda pro smích. Pasivní většina jen čeká, jak to všechno dopadne, a doufá, že žádná z pohrom se jí osobně příliš nedotkne. Výmluvy, proč nezačít něco doopravdy dělat, se dají najít vždy. Nedivila bych se, kdyby příští generace soudila tu naši podobně přísně a radikálně, jako my dnes soudíme „obyčejné Rusy“. Moc polehčujících okolností nejspíš neshledá ani u nás uvědomělejších, kdo si v klidu žijeme poměrně nízkoemisní životy, ale jen málokdy hlasitě kritizujeme evidentně (sebe)destruktivní směr, kterým se celá společnost ubírá.