Palestinci stupňují odpor vůči izraelské okupaci na Západním břehu. V reakci na to izraelská armáda provedla největší razii v táboře Džanín od roku 2002. I když použití vojenské síly kritizovali zástupci Evropské unie a OSN, se současným izraelským kabinetem ve zlepšení izraelsko-palestinských vztahů nelze doufat.
Začátkem července se stal palestinský uprchlický tábor Džanín dějištěm rozsáhlé dvoudenní izraelské ofenzivy, možná dokonce největší, jaká se za poslední roky na okupovaném Západním břehu odehrála. Izraelská armáda nasadila do bojů s palestinskými ozbrojenci z tradičně vzpurného tábora pozemní i letecké síly. Džanín byl epicentrem palestinského odporu již za druhé intifády a během posledních dvou let zde začal vznikat odpor nového typu. Ten sestává z lokálních buněk nově vzniklých a velmi různorodých skupin, z nichž nejviditelnější jsou Lví doupě a Džanínské brigády.
Další bitva o Džanín
Ozbrojenci z Džanínu a okolí poslední rok a půl upozaďují roli nejproslulejších organizací palestinského národněosvobozeneckého boje, jako jsou Hamás nebo Islámský džihád. Nynější ofenziva měla cílit hlavně na Džanínské brigády, které Izraelci viní z několika nedávných útoků v Izraeli i na okupovaném Západním břehu. V druhé polovině června například zastřelil palestinský útočník čtyři židovské osadníky v osadě Eli severně od Ramalláhu. Když dojde k palestinským útokům proti izraelským občanům (což jsou i židovští osadníci na okupovaných územích), premiér Benjamin Netanjahu se vždy ocitá pod tlakem ultranacionalistických koaličních partnerů ve vládě, kteří jsou právě s osadnickým hnutím silně spjati.
Četnost zátahů izraelské armády se zvyšuje spolu s tím, jak v Džanínu za poslední rok a půl narůstá tamní ozbrojený odpor. Při jedné takové operaci byla například v květnu loňského roku zastřelena izraelským vojákem známá palestinská novinářka Šírín abú Aklehová, za jejíž úmrtí nebyl v Izraeli dosud nikdo potrestán. Izraelské síly v táboře provedly dvě razie také na jaře. Ovšem poslední izraelská operace byla největší od slavné bitvy o Džanín v roce 2002, během níž zemřelo padesát Palestinců a třiadvacet izraelských vojáků. Značná část města byla tenkrát srovnána se zemí a tamní ulice dodnes lemují plakáty a památníky padlým hrdinům tuhých bojů.
Nyní Izraelci zapojili do bojů takřka dva tisíce vojáků, obrněná vozidla včetně buldozerů a také drony. Ty údajně provedly alespoň deset úderů na budovy v táboře. Během operace v Džanínu nefungovala elektřina a buldozery devastovaly domy v úzkých uličkách uprchlického tábora, což připomnělo scény z událostí roku 2002.
Dvojí lidská práva
Izraelskou ofenzivu kritizovali představitelé Evropské unie i Spojených národů. Evropský vyslanec na palestinských územích Sven Kühn von Burgsdorff i generální tajemník OSN António Guterres hovořili o nepřiměřeném použití síly. Evropský představitel dále uvedl, že události se budou opakovat, pokud nedojde k politickému řešení situace okupovaných Palestinců.
V případě současné izraelské vlády, která sestává z nejradikálnějších nacionalistických elementů v historii Židovského státu, to ale skutečně nevypadá na hledání nějakého schůdného řešení pro Palestince. Nová vláda za více než půl roku u moci naopak zrychlila výstavbu židovských osad na okupovaných územích. Netanjahuova strana Likud má vepsáno přímo ve svých stanovách, že nedopustí vznik palestinského státu, tak jak s tím počítá většina zemí mezinárodního společenství. Ultranacionalistické strany, které jsou součástí vládní koalice, mají dle prohlášení svých představitelů často ještě radikálnější myšlenky. Tatáž vláda zároveň čelí doma mohutným protestům kvůli svým autoritářským sklonům a reformě justice. Zatím však otěže drží pevně a zdá se, že opozice se ocitla ve slepé uličce.
Ačkoli se téma okupace palestinských území na protivládních demonstracích v Izraeli objevuje, jedná se spíše o okrajovou záležitost. Kamenem úrazu v rámci možné reformy izraelské společnosti by mohl být právě nedostatečný akcent na lidská práva Palestinců. Ultrapravicový nacionalismus a náboženský radikalismus totiž v Izraeli sílí už desítky let, ale až nyní se jejich projevy začaly dotýkat i samotných Izraelců. Z hlediska omezování občanských a lidských práv jsou na tom Izraelci ovšem stále výrazně lépe než Palestinci.
Autor studuje arabistiku na FF UK.