Rue Girardon

V úryvku ze špionážního románu jsou vykresleny dvě variace na teroristický útok v centru Paříže. Nepřehledná situace naznačuje možné spiknutí, ovšem mystifikačním spiknutím může být v autorově případě i informace, že se jedná o úryvek z většího celku.

Dnes ráno v 9:00 byl spáchán bombový teroristický útok na stanici Trocadéro. Zahynuli 3 lidé, 23 bylo těžce zraněno. Podle mluvčího pařížské policie stojí za útokem francouzská odbojová organizace Sombreés Pensée. Mezi oběťmi byl zástupce starosty 21. pařížského obvodu Fabian Lima, seriálový herec Jacques Deschamps a dosud neznámá asi třicetiletá žena.

 

Ještě než jsem v článku uviděla Jacquesovo jméno, podařilo se mi rozlít kafe na kostkovaný ubrus a opařit si hřbet levé ruky. Zaklapla jsem notebook, aby do něj nedotekla loužička hnědé tekutiny, a vběhla do koupelny. Proud studené vody zchladil kůži jen na moment. Deset hodin a já teprve vstávám. Kdybych vstala dřív, zpráva by se na webu ještě neukázala a já mohla v klidu dojíst. Jacques telefon nebere. Nepamatuji se, že by někdy vstal před polednem. Uklidňuji se tím, že v devět hodin Jacques prostě ne­mohl být venku z postele, natož v centru. Vyrážím taxíkem a čekám obrovské komplikace. Město je jistě vzhůru nohama, ale vše plyne klidně.

V organizaci je to teď šílené. Ještě nikdy po nás tak nešli. Ale to v tom metru musí být provokace. Buď nám to jen tak přišili, protože netuší, kdo to mohl spáchat, nebo je to i záměrná státní provokace, aby konečně měli v ruce něco krom letáků, kde se doporučuje demonstrovat za abdikaci vlády a případně přejít i k přímé akci.

Jacques – sluníčko – je ještě doma. Trochu ospale mluví do interkomu. Vzbudila jsem ho, ale ať prý jdu dál. Udělá vajíčka a nasnídáme se. Jeho hlas mě uklidní, a než vyjdu schody do třetího patra, dostaví se hlad.

 

***

 

Ráno mě, mrcha, fakt nemile překvapila. Bylo sotva jedenáct a už mě tahala z postele. A to jsme to včera dotočili. Je to sice sračka jako vždycky, ale dotočná byla epochální. Až tohle celý bude za mnou, a prý to bude už brzo, musím jít do tý bloncky z produkce. Už jen kvůli tomuhle to celý stálo za to. Jasně, je to špína, donášet na lidi, navíc vlastně ani moc nechápu, čím se tak strašně provinili, že je cajti musí sejmout, ale za to všecko to prostě stálo. Hrát v těch televizních sračkách. Žádná moc příprava, žádný očekávání. A peníze neuvěřitelný. A ty rajdy všude, jen se nebát si říct.

Ale to ráno mě fakt vytočila. Prej že četla moje jméno v nějakým článku o bombovým útoku v centru. Taková blbost. Zapnul jsem televizi, ale vůbec o ničem nemluvili.

Jediný, co mě těší, že nemusím dělat tu černotu. Odprásknout bych tu micinu fakt nechtěl. Ale den mi celej naprosto rozmrdala. Ještě jsme po obědě asi dvě hodiny prošukali, a než se vykýblovala, je pět. V sedm musím přece za Pierrem, prej mi teď dohodí za odměnu roli u filmu. Celkem sračka, ale skoro hlavní role.

Skočim aspoň do trafiky pro noviny. Silnice budou ucpaný. Taxík se potáhne, to se vždycky můžu nudou ukousat. Ty vole, tak že by měla nakonec pravdu…?

 

Dnes odpoledne v 18:00 byl spáchán bombový teroristický útok na stanici Trocadéro. Zahynuli 3 lidé, 23 bylo těžce zraněno. Podle mluvčího pařížské policie stojí za útokem francouzská odbojová organizace Sombreés Pensée. Mezi oběťmi byl zástupce starosty 21. pařížského obvodu Fabian Lima, členka teroristické organizace, jejíž jméno je z pochopitelných důvodů tajeno (patrně zemřela nedopatřením při chybné instalaci bomby) a dosud neznámý asi třicetiletý muž.

 

***

 

Vystoupila a zaplatila. Čekal jsem, až zapadne do baráku, a zapálil jsem si. Stromy u řeky mi přišly to dopoledne strašlivě daleko. Ne, to není přesný. Přišly mi vzdálené. Jako by nebyla možnost vystoupit, dojít k nim a dotknout se jich. Možná je to jen tím stresem. Na takové blbosti jsem dřív nemyslel. Já se na tu práci prostě nehodím. Ale celý se to seběhlo tak rychle. Nejdřív mi tu roli u filmu někdo vyfouk, ani nevím kdo. A hned příští den jsem načapal Amy v posteli s tím panákem z radnice. Prostě amok! Nezvládl jsem to. Prostě se to stalo. Nechtěl jsem zabít. Šokovalo mě, když mi nabídli dohodu. Myslel jsem, že tohle se dělo někdy za alžírský války. Ale dvacet let, nebo dohoda. Jen proto, že to byl nějakej podržtaška v obvodě, kde jsem nikdy ani nebyl, tak prej dvacet let. Zaonačí to, že to bude vypadat jako politická vražda. Tak jsem se dohodl. Jde jen o to je někam zavézt taxíkem. Je to šílený, jak si s náma hrajou – už mi i ukazovali tu zprávu do novin. Prej zítra ráno v devět na Trocadéru.

Petr Šmíd (nar. 1985) je zběhlý historik s eminentně­-evidentním zájmem o literaturu a černou hudbu. Působí jako literární publicista. Knižně mu vyšly prozaické soubory Nautický úsvit (Officina Praga, 2022) a Dějiny světa (Rubato, 2023).