Česká školní inspekce v nejnovější výroční zprávě doporučuje podpořit školní stravování pro děti ze socioekonomicky znevýhodněných rodin. Odvolává se na mezinárodní šetření TIMSS a potvrzuje intuitivní závěr, že hladovým lidem jde učení a práce hůř. Od února zároveň začne platit novela vyhlášky, která navyšuje limity pro ceny školních obědů až o dvacet procent. To dává smysl, pokud mají jídelny i při dnešní inflaci vařit kvalitní jídlo – jenže navýšení cen dopadne nejvíc právě na chudší rodiny a ohrozí obědy jejich dětí. Program Obědy do škol Ministerstva práce a sociálních věcí přitom dokáže pomoct jen zlomku školáků (obědy zdarma díky němu má asi patnáct tisíc dětí ze skoro milionu žáků na českých základkách). Je navíc administrativně náročný, školy do něj musí hlásit ředitelé a podpořené děti jsou zbytečně stigmatizovány. Účinnějším řešením by byly obědy zadarmo buďto plošně, anebo – vzhledem ke krizi veřejných financí – automaticky v návaznosti na jiné dávky, třeba přídavky na děti. Jestli tedy nestačí argument, že děti nemají mít hlad, investované peníze by se vrátily několikrát ve formě lepších výsledků a úspěšnějších životů dnešních školáků… Má takový přístup u vládnoucí koalice šanci, nebo bude i nadále důležitější kontrola a přísnost? Na to bych před tabulí odpovídat nechtěl…