EP, Left for Dead Records 2022
Někdy v roce 1975 se sešly čtyři děti ze školy v Brooklyn Heights, zavřely se do sklepa v Park Slope a tam pod názvem Pandemonium jamovaly a coverovaly klasický rock typu Kiss. Zpěvačce a basistce Cheryl Boyce bylo tehdy dvanáct a byla nejstarší z kapely. Po čase se skupina přejmenovala na Nastyfacts a se svým melodickým punkrockem se začala pravidelně objevovat v newyorských klubech. Ve slavném CBGB předskakovala například Bad Brains. Boyce, dnes nebinární bluesman Kali Boyce vystupující pod jménem King TuffNStuff, vzpomíná, že právě Bad Brains, všemi respektovaní a v téhle éře prakticky nedostižní, v něm jako v mladém nebělošském queer člověku probudili žár a vášeň pro hudbu. Ač byla newyorská punkrocková scéna pozdních sedmdesátých let už poměrně homogenní, byla zároveň otevřená – mladá kapela našla spoustu podpory od ostatních muzikantů i lidí ve vedení klubů. Několik let se tak Nastyfacts na scéně těšili respektu a přízni. V roce 1980 nahráli třípísňový sedmipalec Drive My Car, který byl vydán následující rok, okamžitě se beznadějně vyprodal a nyní vyšel fyzicky v reedici na dvanáctipalcovém vinylu, CD i kazetě. Autorství všech skladeb sice patří Boyce, která je prý složila na oprýskanou kytaru s pouhými třemi strunami, osm minut svižného power popu ale jasně demonstruje hudební talent všech muzikantů. Škoda jen, že kapela nevydržela dlouho. Pokud takové písně byli schopni dát dohromady teenageři, člověka samozřejmě napadá, co ještě mohlo přijít.