V českých věznicích v současné době sedí okolo dvaceti tisíc lidí. V přepočtu na obyvatele jde o jedno z nejvyšších čísel v EU. Každému, kdo něco ví o podobě českého vězeňství, musí být jasné, že v tomto pekle, kde vládne násilí, šikana, zneužívání, úzkost a pervitin, o žádnou nápravu ani náznakem nejde. Takzvaná nápravná zařízení jsou jen odkladiště, kam justice posílá odsouzené na základě mnohdy naprosto formalistické aplikace práva. Jsou to jen továrny na recidivu. Mezi násilníky, jimž často není poskytnuta žádná seberealizace ani terapie, ale trpí i lidé, kteří se provinili třeba jen tím, že poskytovali nemocným lidem léčivé konopí. Dušan Dvořák, který je pěstoval na své zahradě za účelem výzkumu a léčby a svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu ani újmu na zdraví, je v kriminále pomalu už pátým rokem. Přitom činy, za něž byl odsouzen, nejsou od loňského roku kvalifikovány ani jako přestupky. Předčasné propuštění po půlce trestu mu bylo zamítnuto, doufal proto v nástup nového prezidenta. V ČR podá každoročně žádost o milost přibližně osm set uvězněných. Václav Havel jich za třináct let udělil 1948 (průměrně přes dvanáct milostí za měsíc). Václav Klaus za deset let omilostnil 438 lidí (téměř čtyři za měsíc) a Miloš Zeman za stejnou dobu jen 26 (zhruba jednoho člověka za pět měsíců). Současný prezident Petr Pavel se zatím za šest měsíců mandátu neslitoval nad nikým a zamítl i žádost Dušana Dvořáka. Jako by pokračovala Zemanova praxe udělovat milost v první řadě umírajícím. Dvořák zatím neumírá, musí proto sedět. „Každý den je marnost sama a nejhorší na tom všem je naprostá absence možnosti udělat něco smysluplného, užitečného a být aspoň trochu někomu prospěšný,“ píše v dopise. Dvořákovo propuštění podpořilo přes pět set osobností a občanských organizací, včetně národního protidrogového koordinátora. Vznikla o něm i divadelní hra Tanec dervišů [viz A2 č. 13/2023]. Doufejme, že než se bude konat její derniéra, bude Dvořák konečně na svobodě.