Celovečerní scenáristický debut komičky Tiny Fey Protivný sprostý holky vnesl do žánru dívčí komedie jízlivější satirický tón. Variace na klasické popelkovské romantické příběhy zdůrazňovala jiné linky než happy end v náručí okouzlujícího prince a nabourávala stereotypy o filmech pro mládež.
Příští rok uplyne dvacet let od premiéry teenagerovské komedie Protivný sprostý holky (Mean girls, 2004) režiséra Marka Waterse, která by zdánlivě mohla být vnímána jako kvintesenciální příklad klasické dívčí romantiky z počátku milénia. Ačkoli splňuje všechny povinné atributy žánru komedie určené především pro dívčí část publika, díky sebeironickému scénáři Tiny Fey a hře se zaběhnutými klišé žánru výrazně vybočuje z řady obdobných snímků dané dekády. A představuje jistý milník ve vývoji americké popkultury.
Najít své místo v úlu
Tina Fey byla v té době známá především jako scenáristka a komička ze slavného satirického pořadu Saturday Night Live. Jako materiál pro svůj scenáristický celovečerní debut si vybrala knihu Queen Bees and Wannabes (Královny a snaživky, 2002) od americké spisovatelky Rosalind Wiseman. Ta se v publikaci určené rodičům zaměřuje na způsoby, jakými dívky na středních školách vytvářejí party, reflektuje vzorce agresivního chování dospívajících dívek a nabízí návod, jak se s nimi vypořádat. Film vypráví příběh Cady (Lindsay Lohan), která se dlouho během svého dětství učila doma, protože ji vychovávali její rodiče zoologové v africké buši. Nyní se musí zorientovat v sociální hierarchii americké střední školy. Snaží se najít si své místo mezi frajery, šprty a dalšími středoškolskými partičkami, když jí cestu zkříží elegantní, ale zákeřná trojice přezdívaná Plastics, vedená „včelí královnou“ Reginou George (Rachel McAdams). Cady v jejich společnosti postupně vyšplhá až na vrchol společenského žebříčku, ale stává se stále větší intrikářkou. Nakonec je sice korunována královnou jarního plesu, na své cestě za úspěchem však zároveň ztratila všechny přátele i důvěru rodičů, a navíc za trest musela vstoupit do matematického kroužku – k takzvaným mathletům. Když pak v jedné ze závěrečných scén filmu stojí na jevišti s korunkou a zároveň má na sobě bundu sociálně ostrakizované skupiny matematických šprtů, svým proslovem si jako nově zvolená královna ročníku znovu získává srdce spolužáků a přátel. Jak sama na konci své řeči ironicky shrnuje, její cesta vedla „od zálesačky z domácí školy přes členku Plastics a nejnenáviděnější osobu na škole až k docela normální lidské bytosti“.
Jakkoli děj působí banálně a v mnohém se podobá dalším teenagerovským komediím z devadesátých let a přelomu milénia, jako byla Bezmocná (Clueless, 1995) od Amy Hecklerling nebo Nepolíbená (Never Been Kissed, 1999) Raji Gosnella, Protivný, sprostý holky v žánru vynikají mírou celospolečenské satiry. Tina Fey sice konstruuje příběh Cady jako klasický narativ o Popelce, v němž se ze zakřiknuté a nikým nechtěné studentky nakonec v závěru stává královna ročníku, ale z jejích vnitřních monologů a sarkastických slovních přestřelek se spolužáky je přece jen patrný vliv dlouhodobého psaní skečů pro Saturday Night Live. Za snímkem navíc jako producent stojí i duchovní otec tohoto pořadu Lorne Michaels a ve filmu si zahrála i řada bývalých členů hereckého ansámblu Saturday Night Live, například Amy Poehler v úloze matky Reginy nebo Tim Meadows coby ředitel školy.
Popelčina vzpoura
Příběh se od dalších zástupců žánru odlišuje i vykreslením postav rodičů a učitelů, kteří tu dostávají nebývale velký prostor, a to především postava učitelky Norbury, již si zahrála sama Tina Fey. Scénář potměšile klouže na hraně politické korektnosti, a to především ve vyobrazení subkultur, které střední školu obývají. V jedné scéně například kamarádka Cady popisuje, že si musí zvolit, se kterou skupinou chce sedět během oběda, což je na střední škole bráno jako zásadní společenské gesto předurčující váš status. Vybírá si mezi nadrženými sportovci, asijskými nerdy či nepřátelskými černými kočkami. Je patrné, že se tvůrci snažili o nabouraní do té doby všeobecně přijímaného stereotypu, že komedie pro mládež musí mít podobu konformní a neoriginální spotřební zábavy.
Patrné je to také v případě milostné linie snímku. Cady se zakouká do třídního krasavce Aarona (Jonathan Bennett), který je ale zároveň bývalým partnerem Reginy. Romance mezi dvěma dospívajícími lidmi zde ale nikdy nevystupuje do popředí a slouží především jako rozbuška dalšího sváru mezi Cady a Reginou. Povrchně nastíněný Aaronův charakter však plně zapadá do narativu o Popelce: v teenagerovských komediích postava prince na bílém koni plní především úlohu atraktivního doplňku, který v příběhu existuje spíš coby romantická fantazie než plnohodnotný charakter. Protivný, sprostý holky však akcentují nejenom rivalitu mezi dívkami, nýbrž také jejich soudržnost a přátelství, což je důležitější než happy end v podobě utvoření heterosexuálního páru. Stejně tak si Tina Fey ve scénáři utahuje z některých dříve oblíbených klišé žánru, jako je třeba gay kamarád hlavní hrdinky, který zde získává výrazně aktivnější úlohu a mnohdy vtipně glosuje vývoj ostatních postav. S patrnou ironií je také ilustrována dobová obsese světem celebrit (především z kategorie pop music), do nichž se například členky Plastics snaží stylizovat. Cady je zároveň okouzlená i znechucená představou o vlastním statusu domnělé školní celebrity, který díky přátelství s Plastics získává. I když zdůrazňuje svou averzi, později přiznává zalíbení v tom být jednou z nich.
Hvězda, nebo hvězdička?
Protivný, sprostý holky ironizující status celebrit paradoxně učinily celebrity z většiny hereckého osazenstva. Zatímco však pro Tinu Fey nebo Rachel McAdams znamenal úspěch snímku příležitost k dalším výrazným rolím a projektům na poli televize i filmu, Lindsay Lohan několik následujících let v první řadě plnila titulní stránky bulvárních magazínů svými skandály. Hereččin mediální obraz tak spíše připomínal její filmovou stylizaci do členky partičky Plastics než cílevědomé Cady ze závěru snímku. Mezi lety 2000 a 2010 se z Lohan (podobně jako z jejích generačních souputnic Hilary Duff nebo Amandy Bynes) stala úspěšná „značka“, která působila v nejrůznějších odvětvích kulturní ekonomiky. Přestože v nultých letech byla Lindsay Lohan ikonou teenagerů, která vydávala vlastní singly, měla reklamu na parfém a byla tváří celé řady dalších produktů, vlivem drogových skandálů a také čím dál menšího zájmu o její služby ze strany studií začala síla jejího brandu postupně slábnout. Dříve vyzdvihovaná královna romantických teenagerovských komedií se tak stáhla do ústraní. Popularita filmu od premiéry naopak stále roste, a to i díky četnému reprízování na VOD platformách. Protivný, sprostý holky se dočkaly také nepříliš úspěšného pokračování nebo muzikálové verze na Broadwayi, kterou napsala sama Tina Fey, a dodnes jsou inspiračním zdrojem pro umělce z různých odvětví.
Autor je filmový publicista.