Vpád příznivců Donalda Trumpa do sídla Kongresu otřásl americkou demokracií. I proto se mezi prvními rozsudky objevily i tresty kolem dvaceti let odnětí svobody. Jejich hlavní iniciátor však na výsledek vlastního procesu stále čeká.
Za útok na americký Kapitol 6. ledna 2021 bylo obviněno přes jedenáct set lidí. Vyšetřování incidentu, během nějž příznivci dosluhujícího prezidenta Donalda Trumpa vtrhli do Kongresu, kde se zákonodárci sešli, aby formálně potvrdili vítězství Joea Bidena v prezidentských volbách, trvalo dvaatřicet měsíců. Podle aktuální zprávy ministerstva spravedlnosti padly prozatím tresty pro více než šest stovek účastníků útoku a téměř čtyři sta jich bylo odsouzeno k odnětí svobody.
Vzít si zpátky svou zemi
„Jedna z nejdůležitějších tradic, kterou coby Američané máme, je mírové předání moci. Tento den ji ale narušil,“ řekl soudce Timothy Kelly, který v srpnu odsoudil první členy krajně pravicových Proud Boys – jejich vůdce Josepha Biggse k sedmnácti letům odnětí svobody a Zacharyho Rehla k patnácti letům. Pár dní nato byl udělen zatím nejdelší trest – dvaadvaceti let za mřížemi pro devětatřicetiletého Henryho „Enriqua“ Tarria. Tarrio ale u samotných nepokojů přítomen nebyl, protože ho dva dny předtím policisté zadrželi za spálení praporu Black Lives Matter, ukradeného z nejstaršího černošského metodistického kostela Asbury ve Washingtonu. Žalobci však tvrdili, že i přesto ovlivňoval dění a povzbuzoval ostatní během násilností svými příspěvky na sociálních sítích, a požadovali rovněž přihlédnutí k jeho kriminální minulosti.
Podle federálního prokurátora okrsku District of Columbia Matthewa M. Gravese byli Proud Boys spolu s ultrapravicovou milicí Oath Keepers hlavními iniciátory nepokojů. Zatím nejvyšší tresty tak dostali právě členové těchto skupin. V květnu byl zakladatel Oath Keepers Stewart Rhodes odsouzen k osmnácti letům ve vězení a stejně dlouhý trest si v srpnu vysloužil válečný veterán Ethan Nordean, jenž vedl seattleskou pobočku Proud Boys. Pročítání dlouhého výčtu téměř čtyř stovek odsouzených nicméně ukazuje, že takto vysoké tresty byly uděleny jen hrstce účastníků. Drtivá většina trestů se pohybuje v rozmezí od desítek dnů po pár desítek měsíců odnětí svobody. Vysoké tresty pro zmíněné útočníky pramení z toho, že byli odsouzeni za takzvané rozvratné spiknutí, což je termín používaný pro snahu zaútočit na autoritu a legitimitu státu. Výjimkou je šestačtyřicetiletý Dominic Pezzola z Proud Boys, jenž dostal deset let za rozbití okna budovy Kapitolu ukradeným policejním protiúderovým štítem. Přestože Pezzola vyjádřil před vynesením rozsudku soudu lítost, při odchodu z washingtonské soudní sítě zakřičel: „Trump vyhrál!“
Porotci měli během soudních líčení příležitost pročíst si nespočet soukromých zpráv, v nichž například Biggs poté, co Trump oznámil plány na shromáždění 6. ledna, povzbuzoval Tarria, aby se „zradikalizoval a sehnal si skutečné chlapy“. Byly to především desítky členů Proud Boys, kdo pronikl jako první do Kapitolu za Biggsova skandování do megafonu: „Čí Kapitol? Náš Kapitol!“ Zachary Rehl v jedné zprávě po 6. lednu napsal, že „všichni, kdo byli přítomní, měli být ozbrojeni a vzít si zpátky svou zemi“. U soudu ale neskrýval slzy, když řekl, že skočil na vějičku politikům, kteří rozšiřovali fámy o výsledku voleb: „Mám už toho dost, skončil jsem s šířením lží, protože tím jen pomáhám lidem, kterým na mně nezáleží.“
Trumpův nátlak
Více než osmisetstránková zpráva vyšetřovacího výboru z konce loňského roku potvrdila, že Trump měl předem připravený plán, jak zabránit uznání oficiálních výsledků a zůstat u moci. Zpráva popisuje, kolik energie a času Trump a jeho vnitřní okruh investovali do přesvědčování státních a lokálních úředníků, aby zvrátili volby. Mezi „listopadovými volbami a povstáním 6. ledna se prezident Trump a jeho nejbližší okolí zapojili do nejméně dvou set zjevných případů veřejného či soukromého nátlaku“, píše se ve zprávě. Například se státním tajemníkem státu Georgia Bradem Raffenspergerem se Trump pokoušel spojit nejméně osmnáctkrát. Jejich hodinový telefonát z 2. ledna se dostal na veřejnost a Trump v něm apeluje na Raffenspergera, že potřebuje „najít 11 780 hlasů“. Tlak vyvíjel i na viceprezidenta Mikea Pence, aby 6. ledna výsledky odmítl uznat.
Už v proslovu během sčítání hlasů si Trump připravoval své voliče tím, že zmínil chystaný volební „podvod na americkém lidu“. Strategii podle zprávy naplánoval jeho tým. Trump měl využít momentu, kdy ještě nebyly spočítány korespondenční hlasy, prakticky se prohlásit za vítěze a zastavit pak jejich sčítání. Korespondenční systém voleb je ale takto dlouhodobě nastaven, nejdříve jsou sečteny přímé hlasy a až později korespondenční (které zpravidla upřednostňují demokratické kandidáty), takže se prvotní výsledky obvykle významně promění. Tento fenomén je už dnes známý a nazývá se „blue shift“ či „red mirage“, Trump na něm ale založil svou intenzivní dezinformační a nátlakovou kampaň, trvající celé dva měsíce. Té se následně chytli jeho příznivci a spousta úředníků a zákonodárců čelila vlně zastrašování a vyhrožování, mnohým z nich byly zveřejněny adresy, osobní údaje, fotografie jich samotných i členů jejich rodin. Kromě nátlaku Trump hojně využíval i placeného prostoru v médiích a samozřejmě svůj populární účet na twitteru.
Donald Trump dokázal svou předvolební kampaň – hlavně díky prozíravosti jeho tehdejšího stratéga Stevea Bannona – efektivně prodat dělnické třídě, která se oprávněně cítila zrazena korporátními demokraty a Wall Street. Trump měl být novým typem republikána, který se Wall Street postaví, zpřetrhá obchodní dohody s korporacemi a zároveň na rozdíl od republikánů předchozích let ochrání programy jako zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Ve skutečnosti do svého týmu přibral bývalé wallstreetské bankéře, v obchodní politice udělal jen drobné změny a zavedl daňové škrty pro bohaté. Z předvolební kampaně přežily nanejvýš antiimigrační nálady a nativistická rétorika. Skutečnost tak byla zcela jiná než to, co původně sliboval. A další, zcela odlišnou realitu pak prodal na konci své vlády svým příznivcům. Bizarní teorie o celostátním spiknutí vůči jeho osobě nemohla skončit jinak než tisícovkami dezorientovaných cosplayerů, bloumajících po chodbách Kongresu s pepřákem v jedné ruce a mobilem s usvědčujícími selfíčky v druhé.
Autor je publicista.