MC, Next Festival Records 2023
Po jednom nepříliš povedeném freeimprovizačním koncertu jsem zaslechl výtku: „Nebylo tam nic, čeho bych se mohl chytit.“ Pokud improvizátor opravdu riskuje, má zcela jistě právo na selhání: těžko mu zazlívat, když se něco občas nepovede. Otázka je, zda má posluchač právo po improvizaci požadovat, aby fungovala jako držadlo, zábradlí nebo cokoli, co poskytuje stabilitu. Je pravda, že většina hudební tvorby není nic jiného než soustava nejrůznějších madel, a určitě to platí i pro improvizovanou hudbu, která upřednostňuje budování a souhru před destrukcí a fragmentarizací a která je založena na přesvědčení, že za jízdy je lepší se držet. Téměř čtrnáct let starý záznam vystoupení ErikaM a DJe Sniffa, dvou výrazných představitelů experimentálního turntablismu, na bratislavském festivalu Next do tohoto ranku ovšem nepatří. V překotné improvizaci se sice objevuje spousta momentů, jichž se můžeme chytnout, a dokonce i chvíli držet, ale o stabilitě se dá mluvit jen stěží: každou chvíli nás totiž mohou strhnout nečekaným směrem. A o to při tomto druhu zvukové performance jde: vydat se jí všanc a nechat sebou smýkat ze strany na stranu. „Vážení cestující, chcete-li strhnout spolucestující, tak jedině svou pozitivní energií,“ nabádá pražský dopravní podnik v žertovně pojatém instruktážním videu. Ano, vozy metra, tramvají a autobusů opravdu nejsou určeny k létání, ale hudba je. Stejně jako nám orgasmus – la petite mort – dává možnost umřít, a přitom zůstat naživu, i v hudbě si můžeme radostně užít to, co by v běžném životě mohlo mít fatální následky.