Jedním z nejhnusnějších rysů komunismu byl princip, že ať něco děláte sebelíp či sebehůř, dostanete za to stejně. Vytvořil veksláckou přičinlivost, jejíž duchovní potomci dodnes plundrují náš společenský prostor.
Českým školským systémem nyní procházejí populačně velmi silné ročníky. Aktuálně je vrchol této vlny na středních školách, ale příliv uchazečů zasáhl i školy vysoké. Že vlna přijde, se vědělo už před patnácti lety. A přesto nyní neměnné nastavení systému připravuje víc a víc nebožáků o možnost vzdělání: šíře trychtýře se nemění, takže jím prochází čím dál menší podíl těch, kdo měli tu smůlu, že se narodili do populační vlny. Když už se přípravy zanedbaly v minulosti, člověk by čekal, že se alespoň na poslední chvíli začne zjevná diskriminace části populace řešit. Ale ono ne: právě představený rozpočet na příští rok vyčleňuje na školství víceméně stejnou sumu jako v roce minulém. Ministři financí či školství sice mluví hrdě o navýšení o 1,5 procenta, jenže v situaci, kdy inflace přesahuje osm procent, jde o reálný pokles. České školství zkrátka trpí značnými neduhy a ohánět se řečmi o tom, že už brzo budeme „mozkovnou Evropy“, je především projevem ztráty soudnosti, kterou vědy dušezpytné nejspíš jednou označí jako nemoc bývalých brněnských rektorů (NBBR). Zároveň ale toto školství jako mezek kráčí dál a poslušně dělá, co umí – bez excesů a skandálů. Kdyby bylo lépe krmeno, šlo by o něco rychleji a odhodlaněji.
Stejná částka jako dosud půjde z rozpočtu i na podporu sportu skrze Národní sportovní agenturu. Po jednání s jejím šéfem prý premiér „upozornil na potřebnost pohybových aktivit v běžném životě“. Ano, jakmile papaláši zdůvodňují nutnost nalít veřejné peníze do sportu, jde jim jen o to, aby se naše děti hýbaly. A pak už tečou peníze na olympiádu a různá mistrovství – protože nebohým dětem přece musíme nabídnout vzory, aby je ty pohybové aktivity bavily… Výkladní skříní českého sportu – a příjemcem největší části dotace – je fotbal. I zde se při zdůvodňování rozpočtu žongluje nutností zakoupit štulpny žáčkům z broumovských či šluknovských výběžků. Jenže rozpočet Fotbalové asociace na rok 2023 ukazuje, že ze státní dotace jde 221 milionů na položku „talentovaná mládež“ (jsou to titíž, kdo potřebují pohybové aktivity v běžném životě?), zatímco na reprezentaci a činnost svazu přes 314 milionů. Takto tučná státní dotace mizí v žumpě, která za poslední rok dokázala vyprodukovat hned několik skandálů.
Případy zjevného ovlivnění zápasu rozhodčím kvůli sázkařským gangům byly vyřešeny jako obligátní „selhání jednotlivce“, ačkoli jsou zcela evidentně systémové – nebo někdo věří, že sázkaři v Asii opravdu sledují třetí českou ligu a vědí, že levý stoper Kroměříže právě není ve formě a dopustí gól těsně před koncem poločasu, a tak v sázce risknou ztrátu pár rupií? Pak jsou tu utkání, jež si vyžadují nasazení stovek policistů, některých na koních, jiných ve vrtulníku, aby se zabránilo aspoň největším excesům náruživých fanoušků. Nedávné derby Slavia–Sparta, jež by mělo být „výstavní“ událostí českého sportu, bylo jen ubohým předváděním vzájemné nenávisti, podněcovaným už předem českým správcem čínského majetku v Edenu okázalými výroky na sítích o tom, jak na trávníku vznikne peklo a slávisté sparťany sežerou zaživa, zatímco Eden bude hořet. Sparťané na to odpověděli házením dělbuchů do sektorů s běžnými diváky… Tiskovky reprezentačního trenéra, který má za sebou kariéru odehranou nesporně se srdíčkem, ukazují, že mu prostě nebylo dáno vykonávat složitější myšlenkové pochody, natož je převádět do jazykových vyjádření… A konečně, bývalý předseda i místopředseda fotbalového svazu jsou obviněni a stojí před soudem – každý za zcela jiné delikty, protože škála nekalostí, do nichž se na strahovském kopci zabředne, je zjevně nekonečná. A bafuňáři, kteří tyto výtečníky zvolili, bez skrupulí volí i jejich nástupce, kteří se pak po neúspěších reprezentace pouštějí do filosofujících reflexí typu „bohužel nám to nesedlo, ale to se občas stává“. Fakt není trapné za to brát plat?
Zatímco ve státní správě nesmíte bez výběrových řízení a veřejných zakázek vynaložit ani korunu, do fotbalu se lijí státní peníze, jež jsou v momentě příchodu skryty pod rouškou podnikatelského tajemství a privátního podnikání. Nikde nenajdete veřejně dostupné výroční zprávy, z nichž by plynulo, kolik jich bylo skutečně vynaloženo na onu vzývanou mládež. Jde-li ostatně státu hlavně o to, aby se ty nebohé děti trochu hýbaly, nebylo by načase odstranit neskutečně maskulinní nastavení celého fotbalového prostředí, a to od systému týmů, kde se dívky s věkem stále víc vytrácejí, až po raritní zastoupení žen mezi funkcionáři? Anebo ty peníze lít do méně toxických sportů?
Fotbal, tak jak je provozován v této zemi, zapáchá, kam se člověk podívá. Přiznáte-li se, že se živíte zabíjením velryb, pořád na vás budou koukat lépe, než když řeknete, že „děláte“ fotbal. Že nabobtnal rozpočet na obranu, je smutnou nutností. Že zůstal stejný pro školství, by snad šlo se zaťatými zuby snést. Že ale ze státního rozpočtu v těchto trudných časech jdou peníze na to, aby čeští fotbaloví rekové dokázali doma ubránit remízu s Albánií, tomu dodává pachuť, jak když vám nalijí víno s myšinou.
Autor je literární teoretik a vysokoškolský pedagog.