Jednu z letošních Cen Josefa Vavrouška, nejvýznamnějšího českého ocenění za aktivity v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje, si ze slavnostního vyhlášení vítězů v Senátu odnesl Pavel Bezouška. Konkrétně šlo o ocenění za „dlouhodobý přínos“. Zatímco v dalších kategoriích měli možná někteří přítomní úplně jiné favority, než které nakonec vybrala porota, na zásluhách dramaturga, přírodovědce a novináře Bezoušky se shodli snad všichni. Už třicet let pro Českou televizi připravuje pořad Nedej se!, který systematicky pokrývá případy, kdy soukromý byznys nebo politické záměry ohrožují naše životní prostředí a zdraví obyvatel. Dává slovo těm, kdo nemají k ruce úřednický aparát, zručné píáristy ani všehoschopné advokáty, zkrátka staví se na stranu obyčejných lidí, kteří by jinak marně hájili svá práva. Ilustrativní je v tomto ohledu nejnovější díl. Nedaleko Prahy, v údolí přírodního parku Hřebeny, plánuje firma Matshark vykácet les o ploše sedmi fotbalových hřišť, vzniklé pozemky zavážet inertním odpadem a schovat to pod slovíčko „rekultivace“. Jde přitom o místo, kde k přirozené rekultivaci před sto lety opuštěné cihelny dávno došlo. Oficiální argument najatého odborníka zní, že hospodářský les lze pěstovat pouze na skládce, skutečným důvodem však bude cena za skladování stavební suti – cihelna by mohla vynést i půl miliardy…
Ocenění „otce zakladatele“ české environmentální dokumentaristiky nicméně má nepříjemnou pachuť. Česká televize totiž letos z pořadu Nedej se! vyškrtala některé části. Sekci dokument zrušila zcela, rubriku Občanské noviny zkrátila. Nových dílů se navíc natáčí jen polovina a v nezměněném formátu zůstalo pouze Nedej se plus. Z celkového času tak zbyla polovina. Sledovanosti pořadu nenahrává ani pohyblivá premiéra a reprízy v časech, kdy se běžný smrtelník k televizi nedostane. Na konci září tak na obranu pořadu z iniciativy Českého svazu ochránců přírody, Arniky, Cally, Dětí země a dalších etablovaných ekologických organizací vznikla petice Nedej se nedáme, jejímž cílem je prosadit navrácení dřívějšího rozsahu. V průběhu podzimu ji signatáři chtějí předat novému generálnímu řediteli České televize Janu Součkovi.
Zatímco nastává celoplanetární klimatický rozvrat, většina místních se těší na to, že budou v zimě méně topit a na zahrádce jim lépe poroste víno. Jedním z největších problémů současné české společnosti je totiž malá informovanost o příčinách, důsledcích a řešeních klimatické krize. Povědomí české veřejnosti pomalu, ale jistě ovládá propaganda o škodlivosti Zelené dohody, šířená nadnárodními společnostmi, které vydělávají na fosilních palivech, nebo rovnou státy, jež chtějí podkopat suverenitu Evropské unie. Postoj vedoucích veřejnoprávních médií je přitom takový, že klimatická krize je nuda, která nikoho nezajímá. Možná je načase, aby lidé v jejich vedení ke svým dobře placeným funkcím začali přistupovat se zodpovědností, která aspoň trochu odpovídá částkám na jejich výplatních páskách. I oni teď rozhodují o tom, jestli za pár let budeme moci ve své zemi vůbec žít.
