Politické dění ve Spojených státech je občas označováno za součást zábavního průmyslu. Nepřetržitý proud bleskových zpráv a všemožných „analýz“ udělal z americké politiky obrovskou show, kterou mohou diváci sledovat na všech možných platformách. Příkladem jsou mediální události z posledních týdnů.
V srpnu a v září proběhly první dvě televizní debaty k primárkám v Republikánské straně. Neúčastnil se jich však Donald Trump, který ve většině průzkumů jasně vede, a tudíž mu nestojí za to se soupeři a soupeřkami druhého a třetího sledu zabývat, natož s nimi sdílet debatní pódium. Trumpovo hodnocení, že se tito lidé ucházejí o práci ministra v jeho budoucí vládě nebo maximálně o post viceprezidenta, zjevně přijali i diváci, kterých druhou debatu sledovalo nejméně od roku 2015 – tedy od doby, kdy se mezi republikánskými uchazeči o nominaci na prezidentský post zjevil právě Trump.
Je vidět a slyšet
Trump navíc publiku už několik měsíců nabízí alternativní program. V době první debaty vypustil na sociální sítě rozhovor s konzervativním proruským moderátorem Tuckerem Carlsonem. Druhou debatu zase zastínil jeho výlet do Michiganu, kde zdánlivě podpořil místní stávkující odboráře z automobilek. Zdánlivě, protože šlo o připravenou akci, na niž přišlo jen minimum odborářů, jelikož se jednalo o továrnu, která odbory ani nemá. Exprezident navíc přítomným řekl, že „si nemyslí, že stávkují za správnou věc“, a že „beztak nic nezmění“.
To by však na Trumpa bylo pořád málo. Věčně hladové noviny, televizní stanice a sociální média krmí především žaloby a soudní procesy, kterým bývalý prezident čelí. Jde o stovky bodů obžalob v minimálně čtyřech řízeních. Celý svět tak obletěla Trumpova fotka z atlantského vězení a televizní stanice soupeří o co nejlepší místa při právě probíhajících soudních řízeních v New Yorku. Neuplyne den, aby se v médiích neobjevila Trumpova tvář a nějaké nové prohlášení.
Kontroverzní politik tak zůstává relevantní – je vidět a slyšet. Jeho kampaň je neustále na obrazovkách, zatímco on ani nemusí za voliči. A jeho soupeři o prezidentskou nominaci? Jsou rádi za každý moment, kdy mohou být na kameře oni; jenomže i ten často stráví tím, že mluví právě o Trumpovi, ať už jej obhajují, nebo kritizují. Show americké politiky každopádně běží dál.
Republikánská tragikomedie
Zahanbit se nenechává ani federální Kongres, především Sněmovna reprezentantů, která vytváří nervy drásající obsah. Měsíce se vědělo, že do konce září musí sněmovna schválit rozpočtové zákony, jinak zemi hrozí takzvaný shutdown, tedy uzavření úřadů, omezení služeb poskytovaných federální vládou, zavření národních parků a podobně. Federálním zaměstnancům by také okamžitě přestaly chodit platy (vyplatily by se zpětně; externím kontraktorům, poskytujícím například úklidové služby, ovšem ne). Poslední, čtyřiatřicet dní trvající shutdown z přelomu let 2018 a 2019 stál ekonomiku jedenáct miliard dolarů. Rozháraná Republikánská strana, která má ve sněmovně momentálně většinu, nicméně nedávala příliš naděje, že k shutdownu a obrovským ztrátám nedojde.
Republikáni totiž mají ve sněmovně problém. Tím je velmi těsná většina, kterou může vydírat malé, ale hlasité trumpistické křídlo. To si přálo co největší omezení různých sociálních výdajů i financí na armádu či „woke“ iniciativy a v neposlední řadě zrušení pomoci Ukrajině. Předseda sněmovny, republikán Kevin McCarthy, však rozpočtu nevěnoval dostatečnou pozornost, protože republikáni chtěli svým voličům nabídnout zajímavější produkt: vyšetřování prezidenta Bidena kvůli údajným finančním machinacím – z nichž je ovšem obviněn jeho syn Hunter a nikdo zatím nenabídl jediný důkaz spojující prezidenta s průšvihy, za něž je jednoznačně zodpovědný jeho syn. A tak se stalo, že McCarthy pár hodin před koncem lhůty na schválení rozpočtu zjistil, že nemá dost republikánských hlasů, aby rozpočet prošel a shutdown nenastal. Musel tudíž zapojit nenáviděné demokraty, čímž ovšem naštval zmiňovanou trumpistickou frakci. Rozpočet tak nakonec v kompromisní verzi prošel, ale vláda s ním může hospodařit pouze dalších čtyřicet pět dní a pak musí přijít další kolo hlasování. Součástí kompromisu navíc není další pomoc Ukrajině.
McCarthy bohužel ve své neopatrnosti pokračoval, a tak po prosazení krátkodobého rozpočtu a vyhnutí se shutdownu šel do televize, kde obvinil demokraty (kterých nakonec pro rozpočet hlasovalo víc než McCarthyho republikánů) z toho, že to byli oni, kdo usiloval o shutdown. Že to jsou oni, kdo škodí zemi. Tento tah se mu okamžitě vymstil. Naštvané trumpistické křídlo (které musel McCarthy v lednu uplatit všemožnými ústupky, aby pro něj po patnácti kolech hlasování vůbec zvedli ruku) totiž vyvolalo hlasování o sesazení předsedy a všichni demokraté se k němu přidali. Poprvé v americké historii tak Sněmovna reprezentantů odvolala vlastního předsedu.
Co se bude dít dál, se neví. Země má sice rozpočet, ale třetí nejvyšší pozice po prezidentovi a viceprezidentce není obsazená. Rozkoly mezi republikány ukazují že strana není připravená vládnout. A z představy, že by zemi po podzimních volbách v roce 2024 vládl opět Trump, a navíc se sněmovnou, která vládnout odmítá a pouze rozdmýchává chaos, mrazí. V každém případě jde ale o atraktivní mediální obsah. A to se v USA počítá.
Autor je amerikanista.