Puzzy riot

V červenci letošního roku se na saopaulském internetovém kanálu Espectro cinza sešly dvě feministické aktivistky. Novinářka a publicistka Carolline Sardá si povídala s influencerkou a bojovnicí za práva LGBTQ+ komunity Selvou Varotto. Hovořily o nejrůznějších odstínech brazilského feminismu a jejich vlivu na současnou společnost. Řeč se stočila i ke zpěvačce, skladatelce, herečce, tanečnici a televizní moderátorce Anittě, která v březnu oslavila třicáté narozeniny. Ve studiu se nehodnotila Anittina hudba ani zpěv, ale dopad jejího tvrzení, že se hlásí k feminismu. Sardá i Varot­to se shodly na tom, že toto téma se v různých debatách objevuje od roku 2017, kdy vyšel singl Vai malandra, doprovázený kontroverzním videoklipem. Proč vlastně záleží na míře feministického zápalu jihoamerické zpěvačky pop music? Protože Anitta je jednou z nejvlivnějších světových celebrit na sociálních sítích a získala řadu globálních ocenění, na něž žádná jiná brazilská, potažmo jihoamerická interpretka dosud nedosáhla. Působí tak jako „role model“ pro mnoho dívek a žen z celého světa.

Ze sboru do studia s Madonnou

Anitta se narodila jako Larissa de Macedo Machado v Honório Gurgel na předměstí Ria de Janeira. Honório Gurgel v současné době již není považováno přímo za favelu, stále však jde o sociálně problematickou oblast. Anitta tvrdí, že je na svůj původ hrdá, ale podle některých kritiků obraz dívky z chudých vrstev komerčně zneužívá. Zpívat začala v místním katolickém kostele a již v té době se prý chtěla stát „bohatou a slavnou umělkyní“. V šestnácti letech dokončila střední technickou školu se zaměřením na administrativu a přijala stáž v účtárně těžařské společnosti Vale do Rio Doce. Umělecké jméno Anitta je inspirováno teenagerovskou minisérií Presença de Anita na TV Globo. Seriálovou jmenovkyni začala Anitta napodobovat na svém YouTube kanálu, později na něm zveřejňovala své taneční choreografie i vlastní hudbu. Jeden z příspěvků zaujal Renata Azaveda, tehdejšího producenta vydavatelství Furacão 2000. V roce 2010 podepsali smlouvu a v tomto okamžiku začíná Anittina hudební kariéra.

Zásadního komerčního úspěchu zpěvačka dosáhla už debutovým singlem Meiga e Abusada z roce 2012 a o rok později vydala stejnojmenné album u Warner Music Brasil. Za dosud nejvýznamnější a hudebně nejkvalitnější se označuje její třetí studiové album Bang (2015), které jí otevřelo dveře ke spolupracím s hvězdami světového formátu, jako jsou kolumbijský zpěvák latin popu Maluma nebo australská rapperka Iggy Azalea. V roce 2016 se objevila na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Riu de Janeiru: společně s klasiky žánru bossa nova Caetanem Velosem a Gilbertem Gilem zazpívala píseň Sandália de Prata, zlidovělou sambu od kytarového virtuosa Joãa Gilberta. O čtyři roky později už měla na kontě spolupráce s celebritami, jako jsou Madonna, Sofía Reyes, Luis Fonsi, Rita Ora či Cardi B, nebo s kapelou Black Eyed Peas. Ke španělštině, kterou vedle rodné portugalštiny po­­užívá od vydání singlu Paradinha (2017), přidala ještě angličtinu, a pravděpodobně i proto se jejímu čtvrtému albu Kisses (2019) dostalo výrazné pozornosti i v USA. Kromě funku, s nímž začínala, čerpá i z latin popu a reggaetonu. Ne­­opomíjí pochopitelně ani brazilskou folklórní inspiraci – rytmy samby či forró jsou v její tvorbě takřka všudypřítomné.

Co by ikona neměla dělat

Anitta se ráda prezentuje jako queer osoba, na živých vystoupeních dává prostor drag queens, v bulváru jsou rozebírány její vztahy s muži i ženami. Jak ale poznamenávají kritické hlasy, pro queer komunitu toho zas tolik nedělá. Brazílie má sice poměrně liberální zákony, stejnopohlavní páry mají například možnost osvojit si a vychovávat dítě, ale také jeden z nejvyšších počtů vražd a sebevražd LGBTQ+ osob na světě. Podobné pochybnosti existují i o Anittině angažovaností týkající se veganství. Vegankou se stala v roce 2019, údajně po zhlédnutí dokumentu Cowspiracy (2014), jenž pojednává o chovu a porážení hovězího dobytka. To jí ale nezabránilo v tom, aby o tři roky později uvedla na trh „svůj“ parfém Puzzy, který nemá veganský certifikát. Nejedná se o běžnou toaletní vodu, nýbrž o „vulva friendly“ intimní vůni, která má v ženách posílit dojem jejich přirozené smyslnosti. Podle některých feministek je Anittin přístup typickým příkladem redwashingu. Navíc v zemi, kde mnoho žen žije na hranici chudoby a nemohou si dovolit každodenní sprchu, natož adekvátní menstruač­ní potřeby.

Anitta se ostatně s feminismem potýká už od roku 2014, kdy v jednom rozhovoru pronesla, že ženy se sice v boji za svá práva nadřely, ale nyní by se neměly vyvyšovat nad muže. Od roku 2017 se nicméně za feministku považuje, a jak sama tvrdí, svým vyzývavým oblečením a eroticky podbarvenými texty se osvobozuje od patriarchálního diktátu cudnosti. Chce jít ženám příkladem, aby se oblékaly a chovaly tak, jak samy uznají za vhodné. Od covidového roku 2021 a zejména od singlu Girls from Rio, později zařazeného na zatím poslední album Versions of Me (2022), se Anitta dle svých slov zabývá hlavně problematikou body positivity. Ale i v této oblasti je její postoj problematický. Přiznala se, že první plastickou operaci podstoupila již v devatenácti letech, a netají se ani dalšími chirurgickými zásahy. Proslula mimo jiné tvrzením, že jít pod skalpel je podobné jako nechat si chemicky změnit barvu vlasů.

Kontroverzní celulitida

Zaměřme se nyní na kontroverzní videoklip k písni Vai malandra. Hned v úvodní scéně zblízka sledujeme natřásající se ženské hýždě se zřetelnou celulitidou. Asi po půlminutě se ukáže, že žena v růžových kraťasech je Anitta. Těžko by něco v Brazílii mohlo vyvolat větší poprask než nedokonalý zadek. Pozadí s celulitidou z úvodu videa ve skutečnosti podle všeho nebylo Anittino, bez ohledu na to však jde o provokaci výrazných rozměrů, protože Brazílie je zadky přímo posedlá. Socioložky Anna Paula Garcia Boscatti a Joana Maria Pedro ve studii Bunda, cultura nacio­nal e mestiçagem no Brasil (Zadek, národní a míšenecká kultura v Brazílii, 2019) tuto posedlost vykládají jako fenomén, na němž se podepsalo dědictví koloniálního pohledu na ženské tělo v kombinaci s jeho komercializací a objektivizací, k nimž docházelo od počátku sedmdesátých let minulého století. Heteronormativní pohled vyjadřující souvztažnost mezi brazilskou národností a hýžděmi byl dokonce podporován státem za účelem zvýšení cestovního ruchu. S problematikou brazilského zadku pak souvisejí i další fenomény jako depilace, korektivní operace (zejména vyplňování hýždí tukem pro dosažení oblejšího tvaru), plážová móda, karnevalové kostýmy a podobně.

Využití celulitidy v úvodu klipu Vai malandra ovšem vzhledem k dalším záběrům i vyznění celé, místy až oplzlé písně působí pokrytecky. Podle spisovatelky Clary Averbuck se jedná o pouhé vršení brazilských stereotypů a romantizaci chudoby včetně těžkého života ve favelách se záměrem prodat co nejvíce nosičů a mít co nejvíce zhlédnutí. Video navíc režíroval fotograf Terry Richardson, který je popotahován soudy za údajné zneužívání modelek. Děj se odehrává ve Vidigalu, asi nejtypičtější brazilské favele s „fotogenickými“ stavbami splácanými z nejrůznějších materiá­lů. Mladé dívky s dokonalými těly sice mají bikiny vyrobené z černé lepicí pásky a koupají se v dešťové vodě na jedné ze střech, zároveň se ale tváří, že není lepšího místa pro párty než Vidigal. Okolo neprojede jediná policejní hlídka, natož typický obrněný vůz cavei­rão, v němž obvykle nesedí obyčejní vojáci, ale těžkooděnci v neprůstřelných vestách. Clara Averbuck hovoří i o apropriaci mužské postavy z videoklipu, tzv. exportního mulata, výrazně femininního polonahého muže, navíc potřeného olejem.

Přestože si jeden z nejsledovanějších Anit­tiných klipů vysloužil i podpůrné reakce typu „twerkem proti patriarchátu“, většina ženských aktivistických hnutí jej odmítá. Na druhou stranu zpěvaččina videa i výroky vyvolávají diskusi a přitahují pozornost napříč diváckým spektrem. Společně s nimi se tak do povědomí dostávají témata, jež si větší publicitu nepochybně zasluhují. Ostatně sama Anitta se jednou vyjádřila, že jejím posláním není zajímat se o nějakou problematiku do hloubky, ale předávat zábavu, radost a poselství dobra.

Autorka je portugalistka.