Dopisy sestře

Chci ti napsat o první vzpomínce z dětství. O době, kdy byl okamžik tvého nenarození, pohlcení, už minulostí. Byla jsi smyšlenou postavou, kterou jsem musel vykřesat ze svých neúspěchů. Byl jsem jediné tělo, které si na tebe mělo možnost vzpomenout. A tak vzpomínám, postupně tě zformuju, a možná, že se nám podaří se vyměnit. Na rozdíl ode mě máš totiž odvahu a všechny ostatní věci, které mi chybí.

 

Voyeurem jsem se stal ještě předtím. Představuju si, že pupeční šňůra byla malým periskopem. Některé věci jsem chápal podivně. Dlouho jsem si třeba myslel, že lidi spolu spí jen jednou v životě, aby si udělali děti. Jak jsem na to přišel, netuším. Každopádně jsme z naší malé kulaté ponorky pozorovali svět pupečním periskopem a smáli se, jak je divný. Většinou jsme sledovali jiné ženy, v dámské šatně koupáku, zaměřovali se především na prsa a měkká, ochlupená místa pod břichem. Ta však pro nás nebyla podstatná. Poté, co náš periskop zpřetrhal lékař a octnul jsem se sám, radši jsem usnul. Naší mámě museli otevřít břicho, protože se mi na svět moc nechtělo. Doktoři mě vyndali a břicho zase zašili. Na břichu zbyla jizva a na světě zbyl já. Možná si vzpomínáš na tu fotografii, zrovna mě křtili. Matka mě má v náručí, tváří se majetnicky, má trvalou, jaké se v té době nosily. Neví, že její radost z mého křtu je podmíněná tvou absencí.

 

hledám útěchu v útěku

z bradavek

vytékají mléčné potůčky

 

uvnitř jsem ulepený medem

sáhnu do sebe

zlatým ukazováčkem

 

Stáli jsme v těsném prostoru a já chtěl půlku, protože jsem neměl víc peněz. On tu malou pilulku rozlomil, kousek si odhryznul a zbytek mi dal. Podal jsem mu desetieurovku a on ji strčil do kapsy. Should I take it now? Yes. Dal jsem si ji do pusy a on mi podal láhev vody. Polknul jsem a on odešel. Nechal mě tam samotného. Po hodině mi pomalu začalo docházet, že se mnou vyjebal. Seděl jsem, poslední desetieurovku v háji, a sledoval, jak je moje parta veselá a sjetá. Asi to na mě neúčinkuje, asi to byl fejk. Odešel jsem na druhou stage, kde jsem se znuděně opíral o zeď. Byl jsem unavený, začaly se mi zavírat oči. Skoro jsem usnul. Cítil jsem zvláštní tlak v žaludku, nevolnost, ale příjemnou, a začala se mi podlamovat kolena. Najednou se mi otevřely oči a moje tělo se začalo hýbat. Poprvé jsem se cítil naplněný tělesností. No a zbytek znáš, každý zná zbytek. Po pár hodinách jsem klub opustil. Druhý den jsem zjistil, že emko je to jediné, co mi v životě dává smysl. Byly tři odpoledne a já seděl v knihovně, jako každý den. Díval jsem se z okna, jak sněží. Kdy zas bude pátek? Podaří se mi ho sehnat znovu? Cítil jsem se prázdný. Pokračovalo to několik dalších let víkendového fetování.

 

padá na mě sníh

s příměsí oškrábané kůže

dívám se zevnitř

jsem pohybem vpřed

odloupáváním

 

některé ještěrky ztrácejí ocas

k odvedení pozornosti

 

A najednou jsi ve mně, stojíme před fialovou vestou v dámském oddělení drahého obchodu v Berlíně. Takovou vestu bys nosila v pubertě, brečela bys v ní pod peřinou a já bych ve vedlejším pokoji onanoval. Strašně ji chci, protože jsem viděl, jak ji nosí hubený náctiletý holky. Tuhle fázi života jsem nějak neprožil. Nemám na ni dost peněz, protože jsem chudý Východoevropan. Navíc se stydím nakupovat v dámském oddělení. Sice jsi teď se mnou, ale nikdo tě nevidí, a tak nemůžeš dělat, že jsi moje holka a že ti chci koupit tu vestu k svátku. Když jsem byl v podobném obchodě v Barceloně a vybral si několik krásných kousků, pastelové crop topy s nápisy jako z šedesátkové poezie, šel jsem do kabinky s kamarádkou, která si zkoušela nějaké nudné kalhoty. Prodavačka se mě anglicky zeptala, jestli ty kousky, co nesu pro slečnu, jsou čtyři, aby mi mohla dát visačku s číslem. Už nevím, co jsem řekl, ale potají jsem si je vyzkoušel. Byly mi malé přes ramena. Nakonec jsem si koupil krátký pastelový svetr s kapucí, který mi všechny holky chválí, protože vědí, že jsem zbrojnoš genderového zrádcovství.

Často jsem nerozuměl svým pocitům, mezi štěstím a smutkem, jako by splývaly v jedno. A tak jsem chtěl, aby chvíle, kdy jsem byl šťastný, byly nekonečné, a zároveň toužil, aby hned skončily.

 

nejčastěji myslím

jen na to špatné

a potom vytrysknu

jako fontána ve veřejném parku

 

protože o všem pochybuju

vše ztrácí smysl ještě v průběhu vytváření pochyb

ale už jsem pryč

a proto se vydávám cestou nejmenšího odporu

můj život jsou

cesty nejmenšího odporu

 

*

 

místo, odkud jsem přišel

je nevinným podzemím –

nejdřív jsem se stvořil nápodobou

a pak vymezením

 

tohle nikdy neskončí

jako nekonečné praní prádla –

rudé skvrny na znamení

země pod námi

 

jenom spaní je něžnost –

je beze mě, sama

 

*

 

v ústraní se můžeš stát čímkoliv

 

*

 

skalpelem řežu stříbrné kruhy

a nevím, jestli se stát otvorem, nebo obrysem

poté, co se rozdělují

 

vše se komplikuje příchodem další sezóny

příliš dlouho v jednom kole bez přestávky

 

V pátek mi vytrhli zub, venku pršelo, a tak jsem koukal na seriál. Bylo to léčení. Dojem, že bych měl, že bych mohl dělat ještě něco jiného, není důvod k pocitu viny.

V sobotu byl produktivní den. Připadalo mi, že by sobotní večer mohl být jako odměna. V sobotu jsem deprimovaný nebyl. Znamená to, že jsem deprimovaný z práce?

Přišel jsem ke K*, povídali jsme si, poslouchali hudbu. Přišla ještě V*, I*, J*, byla to skvělá zábava.

Pak přišel N*, dali jsme si čáru a jeli jsme do klubu.

Neměli jsme ale žádné drogy, kontakt K* se neozval.

Byli jsme trochu zoufalí, chodili po klubu a hledali. Nikdo neměl. Já se nakonec smířil s tím, že nic nebude, začal tancovat a zjistil, že mě to vlastně baví. K* zůstala zoufalá.

Pak jsme šli ven a potkali známého, který nám za stovku prodal zbytek emka. Dali jsme si to a šli na Estoc.

Po hodině mi přišlo, že mi to vůbec nenajíždí. Říkal jsem si, že už to na mě asi nepůsobí. Šel jsem s I* ven. Kouřili jsme, když se mě jedna holka zeptala, jestli nemám žvýkačku. Tak jsem jí řekl, že ne, a jestli nemá drogy. Říkala, že má jenom pro sebe, ale ukecal jsem ji, že od ní za kilo koupím čáru. Šli jsme na schody a dali se do řeči. Byla fajn, rozuměli jsme si. Pak jsme šli před Ježíš, kde byly její kámošky. Z nějakého důvodu ze mě byly nadšený. Šli jsme se podívat zpátky do klubu, konečně mi najelo to emko, a tak jsme spolu tancovali na terase. A* říkala, že dělá tantrický masáže, různě na mě sahala a masírovala mě. Bylo to super. Pak jsme šli dolů. Mezitím se přiřítila K*, že sehnala dvě koule. Říkal jsem, že nechci, ale že později si dám. Tancovali jsme a bylo to klasicky nejlepší na světě. Pak jsme si dali ještě půlku koule a tancovali u Estoc (což byla headlinerka tý akce).

Tancoval jsem vedle nějaký ultra hot holky, která na mě celou dobu koukala, a asi se mnou chtěla tancovat. Já se styděl, tak jsem se jenom usmíval, ona vypadala udiveně, že nevyhledávám kontakt. Vlastně nevím proč, asi jsem myslel na M*. Nevím, proč jsem se styděl, když jsem byl sjetý. Je ale pravda, že co se týče tělesných věcí, neopouští mě nejistota. Nakonec ji to přestalo bavit, vypadala uraženě a odešla. Potom jsem za ní šel a něco jí říkal, ale už mě ignorovala.

 

Pak byl ten zlatý čas, kdy člověk střídavě tancuje, pobíhá po klubu a má tu zvláštní flow, která jakoby nemá odbočky. Všechno, myšlení i svět kolem, se nějak rozplývá v hebké měkkosti.

Mezitím jsme si s K* dali i druhou půlku koule. Pak nám nové kámošky řekly, že za pár hodin odlítají do Skotska, že jedou balit a jestli nechceme jet na byt. Parket už se vylidňoval a já začínal mít dojezd, tak jsem překecal K* a I*, a jeli jsme. Nevešli jsme se do taxíku. A* jela na koloběžce, což nám přišlo strašně vtipný.

Byl jsem ještě sjetý a bylo super mluvit s lidma. Hlavně s T*, filmovou produkční, která sbalila I* na záchodech.

Na bytě se toho moc nestalo, jen jsme si dali čaj, a nakonec jeli ke K*. Nejradši bych býval jel domů, ale chtěl jsem si u K* vzít neurol, protože jsem věděl, že budu mít dojezd.

U K* jsem se už cítil totálně vyčerpaný, vyfasoval prášek na spaní, neurol, a šel.

Po cestě mě chytla extrémní úzkost.

Šel jsem spát a po třech hodinách se vzbudil. Dal jsem si snídani a podíval se na dva díly The Wire. Chtělo se mi spát a asi jsem měl jít spát, ale nedokázal jsem ten seriál vypnout. Mám to podobně jako s drogama. Nemám vůli přestat. Nakonec jsem to omlouval tím, že čekám, až napíše máma a přiveze jídlo. Což se nakonec stalo, a tak jsem dokoukal pátou sérii, navečeřel se a šel spát.

Spal jsem až do rána a teď se necítím unaveně. Jen deprimovaně. Je to asi tím, že je pondělí a já si zkrátka připadám ve slepé uličce. Dojezd to jen zesiluje.

V pokoji je zima, i když jsem zatopil. Půjdu nakoupit, abych se nešťoural v myšlenkách.

Některá moje těla chrání ta jiná.

 

Připravila Kristina Láníková.