Za bohnickou léčebnou, na okraji Čimic i celé Prahy u obratiště autobusu 152, stojí kiosek Na Konečné, kam domorodci chodí na párek a pivo. Pár metrů od posezení s výhledem na Říp začíná pole, které se svažuje k přírodnímu parku Draháňské údolí a Prdlavé studánce. K potoku můžete dojít i alejí o pár set metrů vedle a pak nerušeně pokračovat až do kaňonu Vltavy. Podle vizí Ředitelství silnic a dálnic i současné vlády tohle všechno brzy bude minulost. Hned za kioskem má začínat Čimický přivaděč – jenž, jak název napovídá, přivede do oblasti auta – a v místě aleje se počítá s mimoúrovňovou křižovatkou, tedy s nájezdy na šestiproudou dálnici Pražského okruhu. Ta má nenávratně změnit nejen údolí Vltavy, ale i hodnotnou krajinu severně od Bohnic. A přitom v zásadě zbytečně. Politici a s nimi i média sice pořád dokola mluví o „palčivě chybějící“ části okruhu, ale ve skutečnosti jde o jeho nejméně potřebnou část. Tranzit mezi lounskou a karlovarskou dálnicí na levém břehu Vltavy a teplickou a libereckou na pravém je totiž vcelku slabý a sám o sobě by dálnici nezaplnil. Právě tranzitem se však donekonečna zaklínají pražští politici, pokud přijde řeč na zklidňování dopravy v centru. Náměstek Zdeněk Hřib sice tento „ažbudeokruhismus“ kritizoval, tím to ale skončilo. Z dokumentace severní části okruhu přitom vyplývá, že stavba centru města neuleví, například ve Strahovském tunelu se dokonce předpokládá mírný nárůst provozu. Výsledkem má být zkrátka to, co zatím vždy: víc aut a betonu na periferii a žádná změna v centru. Kompletní okruh mimochodem nemá ani řada západních metropolí a z těch, které ho mají, zácpy nezmizely. Stamiliony utopené v přípravě projektu, proti němuž se stavějí místní na obou březích Vltavy, by daleko lépe posloužily tramvajím nebo vlakům, nemluvě o desítkách miliard, které má spolknout stavba. Ta podle pravidel dopravní indukce nabídne nové a rychlejší trasy autem, a tedy další náskok automobilismu před veřejnou dopravou – a to vše uprostřed klimatické krize. Je načase si říct, že to nechceme.