Komentářům v arabských médiích v posledních týdnech nepřekvapivě dominovalo aktuální dění týkající se izraelsko-palestinského konfliktu. Zatímco v České republice jednoznačně převládá narativ soustředící se na oběti brutálního násilí palestinských militantů v jižním Izraeli ze 7. října a podpora následných izraelských odvetných opatření, v arabském světě je vše stavěno do kontextu dlouhotrvající izraelské okupace a blokády palestinských území. Soucit potom vyvolávají zejména tisíce obětí současného izraelského bombardování Gazy. Na západní pokrytectví v přístupu k dění ve Svaté zemi poukázal mimo jiné Chálid Qandíl na stránkách egyptského deníku al-Ahrám z 23. října v článku nazvaném Na cestě k nezávislému palestinskému státu. Západ je podle něj posedlý tím, co nazývá izraelským „právem na obranu“, a nevěnuje pozornost devastaci a vraždění, jež v Gaze provádí „vyšinutá“ izraelská armáda. Qandíl svůj text napsal v reakci na právě proběhlý mírový summit v Káhiře, na němž tváří v tvář jednostranně proizraelskému přístupu západních zemí arabské a africké státy upozornily na bezpráví, jemuž Palestinci dlouhodobě čelí. Egyptský prezident Sísí ve svém projevu potvrdil historickou odpovědnost své země za osud palestinského lidu a odmítl jakékoliv ústupky na úkor jeho legitimních práv. Mír v regionu nemůže nastat, aniž by byla zastavena probíhající brutální izraelská agrese, která vedla k usmrcení a zranění desítek tisíc lidí, a byla nastolena spravedlnost potvrzením práva Palestinců na jejich domovinu v hranicích z roku 1967 a s východním Jeruzalémem jako hlavní městem. Egypt má eminentní zájem na tom, aby se konflikt nerozšířil do dalších oblastí, nebude však podnikat žádné kroky, jež by poškozovaly palestinskou věc. Podle Qandíla je po osmdesáti letech manipulací a bezohlednosti mezinárodního společenství načase skoncovat se všemi dočasnými řešeními a jednou provždy najít spravedlivou odpověď na palestinskou otázku.
Také vlna propalestinských demonstrací v evropských a amerických městech vyvolala zcela jiné reakce u západních a arabských komentátorů. Typický arabský postoj ostře kontrastuje zejména s českými komentáři, spatřujícími v těchto akcích další důkaz rozkladu západních společností a potvrzení nesvaté aliance islamistů se západní progresivní levicí. Tunisan Muhammad Qríšán v textu Nová západní mládež na stránkách panarabského listu al-Quds al-Arabí z 31. října označuje demonstrace na podporu Palestinců za důkaz odporu podstatné části veřejnosti proti krytí barbarské politiky okupačního státu západní politickou reprezentací. Dnešní generace mladých lidí na Západě podle něj odmítá podporu libovolné izraelské agrese a nesdílí odpor proti všemu arabskému a muslimskému. Zvláště povzbudivé dle tuniského autora je, že se účast na demonstracích neomezovala pouze na potomky arabských a muslimských přistěhovalců, ale účastní se jich i protestující z jiných komunit. V narážce na výrok amerického prezidenta Bidena, že člověk nemusí být Žid, aby byl sionistou a byl loajální k Izraeli, Qríšán konstatuje, že nemusíte být Arab ani muslim, abyste byli solidární s palestinskou věcí a odsoudili izraelskou okupaci. Zvláště pak oceňuje hojnou účast mladých Židů, kteří dokázali najít dostatek odvahy, morální integrity a lidskosti, aby přehodnotili sionistickou koloniální propagandu, jež jim byla od dětství vtloukána do hlavy. Tuniský autor věří, že hnutí tohoto rozsahu má potenciál etablovat se coby síla, která dokáže ovlivnit mezinárodní veřejné mínění a ukázat mu zločinnost izraelské okupace, podobně jako se před několika desetiletími světová veřejnost nechala přesvědčit o zrůdnosti apartheidu v Jižní Africe.
Specifickou otázkou jsou vztahy mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, přičemž v týdnech předcházejících útoku palestinských militantů zintenzivnily náznaky navázání oficiálních diplomatických styků mezi židovským státem a saúdskou monarchií. Jakkoliv je Rijádu hnutí Hamás dlouhodobě trnem v oku a Izrael je vnímán jako spojenec v zadržování vlivu Íránu v regionu, vzhledem k narůstajícímu počtu palestinských obětí byla Saúdská Arábie nucena jednání s Izraelem přerušit a postavit se na stranu Palestinců. Saúdskoarabský přístup se však nadále vyznačuje jasným rozlišováním mezi podporou trpícího palestinského lidu a kritikou regionálních „rozvratných sil“. Do rámce oficiální propagandy zapadá článek Ibráhíma an-Nahháse Království a podpora palestinskému lidu, otištěný 1. listopadu v prorežimním deníku ar-Rijád. Monarchie dle něj postupuje s ohledem na Palestince, jejichž legitimní práva by za žádných okolností nezpochybnila. Vychází přitom z nároku Palestinců na vlastní stát v hranicích z roku 1967 s východním Jeruzalémem jako hlavním městem. Nahhás nahlíží na Izrael jako na hlavního viníka blízkovýchodní tragédie a odsuzuje jeho zločinnou politiku vůči palestinským územím obecně a Pásmu Gazy zvláště, nicméně zároveň v souladu s oficiální saúdskou pozicí zmiňuje nepřípustnost útoků na civilní obyvatelstvo, jasné odmítnutí terorismu a apel na okamžité propuštění zadržovaných rukojmí. Jakkoliv se tedy Saúdská Arábie i nadále prezentuje jako největší podporovatel Palestinců a jejich štědrý donor, reálně sleduje především své mezinárodně politické zájmy.