V případě Vietnamců žijících mimo Vietnam se spíše než o diaspoře dá hovořit o několika různých diasporách a také literatura, která vzniká ve vietnamských komunitách po celém světě, se odlišuje podle místa svého vzniku. Jaký charakter má současná vietnamská próza psaná nevietnamsky?
Vietnamská komunita v posledních letech vzbuzuje stále větší zájem české majority. Napomáhá tomu globální popularita vietnamské kuchyně, obliba Vietnamu jako exotické turistické destinace, ale především fakt, že v Česku dospěla druhá generace českých Vietnamců či Čechů s vietnamskými kořeny (záleží na tom, jak se kdo identifikuje), kteří se přirozeně stávají zprostředkovateli mezi vietnamskou a českou kulturou. S tímto zájmem se pak pojí i zájem o vietnamskou literární produkci včetně literatury diasporické.
Odlišná zkušenost
Etnických Vietnamců a jejich potomků žije mimo Vietnam zhruba pět milionů. Fakticky bychom měli mluvit o diasporách, a nikoli diaspoře, protože jednotlivé skupiny se liší nejen geograficky, ale i historickým kontextem svého vzniku. Nejpočetnější jsou takzvaní boat people a jejich potomci, tedy západní diaspora. Jedná se o uprchlíky, kteří po moři prchali z Vietnamu před perzekucí komunistického režimu během dvou dekád po skončení druhé indočínské války (1963–1975), v níž Vietnamská demokratická republika s podporou zemí východního bloku porazila Vietnamskou republiku, podporovanou Spojenými státy. Podle odhadů mělo jít asi o jeden a půl milionu lidí, z nichž až polovina útěk nepřežila. Většiny těchto uprchlíků se nakonec ujaly Spojené státy, kde dnes žijí více než dva miliony Vietnamců. Menší skupiny pak přijala Francie (kde se tito uprchlíci přidali ke starší vietnamské komunitě, vzniklé v průběhu francouzské kolonizace Vietnamu), a dále Austrálie, Kanada, Británie, Spolková republika Německo a další země.
Výrazně odlišné kořeny má východní diaspora. Jedná se o vietnamské komunity, které vznikly v důsledku státem organizované dočasné pracovní a studijní migrace do zemí bývalého východního bloku. Tuto diasporu tvoří především vietnamské komunity v České republice, Rusku, Polsku, východním Německu, na Ukrajině a Slovensku, které se začaly formovat od devadesátých let minulého století.
Zatímco západní diaspora, kterou poznamenalo kolektivní trauma ztráty vlasti, má dodnes k Vietnamu rezervovaný vztah, východní diaspora, které komunistický režim umožnil pobyt ve vyspělých zemích východního bloku, je k současnému Vietnamu většinově loajální. Společnou však tyto diaspory mají zkušenost rasismu, nepřijetí a stereotypizace, což se přirozeně odráží i v diasporické literární tvorbě. Tu bychom mohli velmi volně definovat jako literaturu psanou v diaspoře vietnamskými migranty a jejich potomky jazykem hostitelské země. Právě jazyk, jímž je psána, ji odlišuje od exilové literatury, psané vietnamsky.
Anglofonní diaspora
Nejhojnější a žánrově nejrozmanitější je anglofonní, především americká vietnamská diasporická literární produkce, což souvisí s početností americké vietnamské diaspory i s její téměř padesátiletou historií. Starší díla, často memoáry, si kladla za cíl především seznámit americké čtenáře s vietnamskými reáliemi a kulturou. Ačkoliv postupně došlo k žánrové i tematické diverzifikaci, stále se setkáváme s tématy války a odchodu do exilu jakožto formativní zkušeností americké vietnamské diaspory. Díla mladší generace pak výrazněji reflektují život v americké společnosti, poznamenaný rasismem i mezigeneračním nepochopením mezi rodiči a dětmi, které už vyrostly v Americe.
Čeští čtenáři měli možnost seznámit se především právě s překlady amerických vietnamských autorů. Prvním z nich byl Kien Nguyen a jeho historické romány Srdce motýla (2002, česky 2003) a V Kolonii (2004, česky 2005). Větší ohlas ale vzbudil až Sympatizant (2015, česky 2017), románový debut Viet Thanh Nguyena, profesora anglických a amerických studií a etnicity na Univerzitě Jižní Kalifornie, který je dnes asi nejznámějším vietnamským diasporickým autorem. Román, vyznamenaný Pulitzerovou cenou, líčí dobrodružný příběh severovietnamského agenta, který za vietnamské války infiltruje jihovietnamskou tajnou službu, po pádu Saigonu odejde do amerického exilu, ale nakonec se vrací do rodné země, kde je uvězněn v komunistickém převýchovném táboře. Vyprávění je vystavěno jako doznání, které po něm vyžadují jeho věznitelé. Kromě této dobrodružné linky je však román také sofistikovanou kritikou amerického pohledu na vietnamskou válku, v němž pro samotné Vietnamce není příliš prostoru.
Dalším výrazným americkým vietnamským autorem přeloženým do češtiny je Ocean Vuong. Oceňovaný básník se proslavil románem Na Zemi jsme na okamžik nádherní (2019, česky 2021), psaným formou dopisů, které vypravěč, mladý vietnamský Američan, kterému říkají Pejsek, adresuje své negramotné matce. Vyprávění je nelineární a točí se kolem rodinné historie a Pejskových vzpomínek. Přeskakuje z válkou sužovaného Vietnamu šedesátých let minulého století do dětství a dospívání vypravěče v Americe devadesátých let a přelomu tisíciletí, popisuje Pejskův komplikovaný vztah s matkou, která ho bije, a s psychicky nemocnou babičkou, dotýká se témat jako rasismus a homosexualita. Vyprávění je pevně zakotvené jak ve vietnamských, tak i v amerických kulturních reáliích – setkáváme se s vietnamskými výrazy, jmény a zvyky, ale i s hiphopovými texty nebo s epidemií závislosti na opioidech. Ačkoliv se jedná o prózu, je psána velmi básnickým jazykem.
Nejnovějším českým překladem z americké vietnamské diaspory je román Hory zpívají (2020, česky 2023) od básnířky a spisovatelky Nguyen Phan Que Mai.
A východ?
Vietnamská diasporická literatura nicméně vzniká i v dalších jazykových oblastech, jak je patrné z článků vycházejících na blogu diaCRITICS, spravovaném organizací Diasporic Vietnamese Artists Network. Jde především o tvorbu frankofonní, v níž má vietnamská přítomnost dlouhou tradici. Do češtiny byla doposud přeložena jen útlá kniha Ru. Příběh vietnamské utečenky (2009, česky 2010) od kanadsko-vietnamské spisovatelky Kim Thúy, která formou krátkých obrazů vzpomíná na své dětství v Saigonu, strasti útěku po moři i svůj dospělý život poznamenaný vykořeněností. Je s podivem, že doposud nebylo přeloženo žádné dílo asi nejvýznamnější frankofonní spisovatelky vietnamského původu, nedávno zesnulé Lindy Lê (1963–2022), autorky řady románů, povídek i knih esejů ověnčených mnoha cenami.
Doposud zmínění autoři a autorky jsou nicméně příslušníky západní diaspory. Jak se to má s literaturou diaspory východní? Zajímavá je z tohoto hlediska situace v Německu – vzhledem k jeho poválečnému rozdělení má totiž tamější diaspora jak východní, tak západní kořeny. Autoři západní diaspory tu publikují již déle, ale teprve nedávno vyšla i díla autorů reprezentujících hlas diaspory východní – jsou to Dang Lanh Hoanga a Hami Nguyen. Podobně v českém prostředí zatím vyšlo jediné dílo česko-vietnamské autorky, próza Banánové dítě. Vietnamka v české džungli (2017) Duong Nguyen Jiráskové. Autobiografický text se snaží s humorem přistupovat k tématům česko-vietnamské identity a psychického onemocnění.
Zhruba před rokem si socioložka Linda Coufal položila na stránkách Revue Prostor otázku, proč nejsou v české literatuře slyšet vietnamské hlasy. Ačkoliv je odpověď komplikovaná, pravděpodobně východní diasporu rozvoj literární tvorby teprve čeká, jelikož zde generace potomků vietnamských přistěhovalců, z níž ve světě pochází většina úspěšných diasporických autorů, dospěla teprve relativně nedávno či teprve dospívá.
Autorka je vietnamistka.