S malíři Jaroslavem Grodlem a Matějem Lipavským jsme mluvili o tom, v čem se dnes, navzdory stereotypům, skutečně liší podmínky výstavních síní v kulturních centrech a mimo ně. Co má návštěvník v dnešní regionální galerii očekávat?
Hned na začátek se musím zeptat: má ještě vůbec smysl dělit uměleckou a galerijní scénu na centrální a regionální?
Jaroslav Grodl (JG): Regionální umění jako terminus technicus existuje. Pořád se můžeme setkat s tím, že kolegové v Ostravě budou mluvit o Praze jako o centru a zároveň si stýskat, že jim se význam upírá. U nás na Vysočině nemáme ani města jako Ostrava, takže z mé perspektivy to samozřejmě zní zvláštně. Odsud se prostě Ostrava jednoznačně jeví jako kulturní centrum, rovnocenné Praze nebo Brnu. Anebo to lze vnímat tak, že až na Prahu je všechno jedna velká kulturní periferie. A takhle si s členěním na centrum a region jde hrát. I proto má pořád smysl se ho držet.
Zajímalo vás jako kurátora pracujícího ve významné regionální galerii v Jihlavě, co se děje v centru, jen proto, abyste to mohl přenést na úroveň regionu? Anebo je to jen taková setrvalá představa, že regionální galerie s určitým zpožděním dohánějí dění v kulturních centrech?
JG: Přirozeně …
