Přeložila Hana Ulmanová
Prostor 2023, 112 s.
Třetí do češtiny přeložená kniha Claire Keeganové, Takové maličkosti, byla loni nominována na Man Bookerovu cenu. Stalo se to však pravděpodobně nikoli pouze na základě ryze literárních kvalit, ale i kvůli tématu. Irská autorka se na malém prostoru krátké novely vrací k dnes už nechvalně známým Magdaleniným prádelnám, ústavům pro „padlé ženy“, fungujícím pod křídly katolické církve. V příběhu připomínajícím podobenství o sváru mezi svědomím a klidným stereotypním životem se obchodník Bill Furlong náhodou dostává do kláštera, kde potkává zbědované děvče, jemuž bylo odebráno čerstvě narozené dítě, a následně je sám konfrontován s vlastním původem. Narážíme zde na stereotypní postavy praktické manželky, která se intuitivně nechce do ničeho míchat, bodré kuchařky či majestátní manipulativní matky představené. Nekomplikované vyprávění se nese ve starosvětské předvánoční atmosféře, takže působí, jako by se všechny události neodehrávaly v roce 1985, ale někdy ve třicátých letech. Mluví se o pití čaje, polínkách v krbu, pečení dortu, zahřívání rukou. Na této náladě se podílí i množství zdrobnělin, kterými je text bezdůvodně prosycen (městečko, světýlka, žárovičky apod.). Kniha se tím vším hlásí k Dickensově Vánoční koledě a chce být příběhem o lidském dobru. Jestliže byly Takové maličkosti v originále oceňovány pro autorčin náznakový a průzračný styl, je možné, že se něco z toho ztratilo v překladu.