Nová reflexe i pečující komunita

Prsty pobíhají po modře podsvícené obrazovce a vyčkávají správný čas. Před chvílí doťukaly text ke stylizované fotografii přečtené knihy, kterou se jim povedlo uspokojivě zhotovit až na šestý pokus, a teď nechávají příspěvek napospas algoritmům a čekají na odezvu sledujících. Popularita „bookstagramu“, intelektuálnějšího zákoutí instagramu shromažďujícího pod jedním hashtagem téměř devadesát milionů příspěvků, začala růst v době, kdy na dveře online blogů zaklepala pomalá smrt.

Smrt blogosféry

Blogy a instagramové profily zaměřené na sdílení literárního obsahu se v počátcích české bookstagramové scény navzájem doplňovaly: blogerky a blogeři využívali sociální sítě k lákání čtenářů na své blogy a tvořili si tak okruh pravidelných sledujících. Prostřednictvím instagramu a facebooku dávali vědět, že publikovali novou recenzi nebo že nasdíleli „book haul“: krátký komentovaný příspěvek sestávající především z fotografií knih, které si za uplynulý měsíc pořídili. Spíš než na kvalitu textu byl důraz kladen na vizuální složku – recenzované knihy byly často v obložení barevně sladěných titulů, replik nebo sběratelských figurek. Blogerky (většinou mladé dívky a ženy) si články navzájem komentovaly a vyměňovaly si čtenářské postřehy a dojmy. Prudký nástup sociálních sítí a zrychlení tempa konzumace obsahu však začal tvůrkyně a tvůrce přemísťovat pouze na jednu z platforem. Instagram se pomalu zaplňoval selfies s knihami, amatérskými recenzemi, čtenářskými výzvami i krátkými videi. A knižní blogy začaly umírat.

Bookstagram nabízel ve srovnání s blogy možnost rychlého růstu, větší dosah i úrodnější půdu pro budování stabilní základny sledujících. Brzy si to uvědomila i nakladatelství a internetová knihkupectví – bookstagrameři pro ně totiž znamenají levnou pracovní sílu na poli marketingu. Systém je nastaven jednoduše: nakladatelé hromadně rozešlou recenzní výtisky pár desítkám pravidelných přispěvatelů, kteří své sledující provedou procesem čtení – od rozbalení balíku přes prvotní i průběžné dojmy až po finální hodnocení. Literární novinky přitom propagují zcela zadarmo, respektive směnou za zaslanou knihu. Nejvýdělečnější nakladatelské domy, jako jsou Euromedia Group a Albatros Media, tak mohou mezi čtenáře dostat knihy, které zrovna potřebují. Obchod je to relativně výhodný pro obě strany: nakladatelům se zvyšuje dosah a bookstagrameři dělají to, co je baví – čtou. Někteří ale dokážou z celého systému vytěžit ještě o něco víc – třeba jedna z hlavních tváří marketingu Knih Dobrovský Adam Pýcha. Ten si u svého zaměstnavatele vydal sbírku „poezie“, která by u žádného seriózního nakladatelství pravděpodobně nikdy nevyšla a za niž by se museli stydět i mistři žánru „I am fourteen and this is deep“ Atticus a Rupi Kaur.

Střet s kritikou

Kritiky se na hřbet instagramového recenzování sneslo za poslední roky víc než dost a podstatná část přichází z akademické obce. Přispěvatelům je vyčítána povrchnost a neschopnost hlubší interpretace, potřeba hnát se za čísly přečtených knih a fetišizace literatury. Pro český bookstagram ale platí totéž co pro samotný literární provoz: jde o široké spektrum, od komerčních influencerů zaměřujících se na spotřební brak až po studenty popularizující kritickou teorii. Kritika reflexe literatury na sociálních sítích často reaguje pouze na úzký výsek reality, tedy na profily, které atakují nejvyšší čísla. V jejich stínu se ale ukrývají celé mikrokosmy – komunity lidí, jež propojuje zájem o stejná témata a snaha o nich diskutovat. Při bližším zkoumání jednotlivých bublin pak může člověk zjistit, že si svět sítí a svět akademie nemusejí být tak vzdálené a že se mohou i protnout.

Instagramová recenze nemůže nahradit klasickou recenzi nebo literární kritiku. Na tom by se pravděpodobně shodli jak bookstagrameři, tak publicisté a kritici. Prostředí instagramu není na delší články stavěné, tvůrce limituje neviditelná hranice 2200 znaků, do které se musejí v příspěvku vejít (někteří se proto často rozepisují i v komentářích pod ním). Sociální síť jim ale nabízí tvůrčí prostor pro seberealizaci, a je proto dobrou startovní čarou pro každého, kdo by se chtěl v kritickém psaní dále posouvat. Koneckonců nebýt právě instagramu, kam jsem dříve sdílela minirecenze a kde se mi podařilo spojit s literárními publicisty, trvalo by nejspíš mnohem déle, než by se mi naskytla první šance vydat se směrem publicistiky. Uživatelsky je instagram totiž mnohem přívětivější než blogy, lidi snáz propojuje a nevyžaduje složité přednastavení. A je pozoruhodné, že se zrovna na principiálně vizuální platformě, které kralují portréty zkreslující realitu, v průběhu několika let začal rodit nový způsob reflexe nejen literatury, ale i filmu a umění.

Někam patřit

Velkou část obsahu na bookstagramu tvoří literatura young adult, jímž se literární kritika moc nezabývá. Právě tento žánr ale přináší do bookstagramového diskursu motivy, které se v české literatuře donedávna objevovaly spíš sporadicky. Nejširší okruh náctiletých sledujících si za poslední roky nasbíral festival young adult knih Humbook, jenž se postupně rozvinul v online platformu pro mladé čtenáře. I když jde o dobře promyšlenou marketingovou strategii, jak co nejlépe propagovat tituly nakladatelství Albatros Media, povedlo se mu stvořit virtuální místo, kam se mohou lidé pravidelně vracet. Tým žen, který má Humbook na starosti, čtenáře kontaktně zapojuje do festivalu, nabízí jim setkání s autory, účast na přípravě besed, vyrábění cosplayových kostýmů nebo tvorbu obsahu na sociální sítě. Především ale pomáhá otevírat témata, která rezonují společností. Díky progresivitě young adult titulů proto dostávají prostor hlasy lidí, kteří jsou queer nebo mají jinou barvu pleti než bílou. Mladí čtenáři si v nich často nacházejí něco, s čím se mohou ztotožnit. Texty je provázejí po krajině vlastní identity a dodávají jim odvahu vyjádřit se. V otevřené pečující komunitě nacházejí důvěru a pocit, že někam patří, a tím se i osvobozují.

Jiný pohled

V zákoutích husté sítě se skrývají i menší profily, které se snaží texty aktivně interpretovat a nezůstávají u prvotních dojmů. Jsou to často studentky a studenti bohemistiky nebo jiných humanitních oborů. Světy sítí a akademie se tak na jejich profilech prolínají. Dobrými příklady mohou být třeba studentka bohemistiky Natálie Jalovcová
(@sol.cte), redaktorka a vystudovaná anglistka a bohemistka Žaneta Kovářová (@jachcipoezii), student scenáristiky a teorie filmu Jan Schneider (@jama_recenze) nebo vystudovaný filosof Jaroslav Michl (@nestihamtocist). Natálie i Žaneta píší v kratších i delších postech o světové a české literatuře, fantasy, ale i o feministických titulech nebo o současné české poezii. Natálie své fotografie navíc doplňuje digitálními ilustracemi inspirovanými přečteným textem. Jan se v dlouhých příspěvcích věnuje mimo jiné i klasickým titulům (jak hlásá jeho bio: „Dante, Goethe, nickcarterovky!“) a k bookstagramu má i doprovodný youtubový kanál. Jaroslav na svém profilu sdílí kritickou teorii a k fotografiím sice nepřidává rozbor, ale jeho texty mohou zájemci najít třeba v Revue Prostor. Obsah zmíněných čtyř profilů se od sebe liší, společně s dalšími však dokazují, že bookstagram nemusí být jen prostředím plným ploché komerce, a nabourávají představu o influen­cerech, kteří si ze čtení udělali byznys. Díky neustálému vzdělávání přinášejí komplexnější pohled na díla, která by mnozí na takovém místě nejspíš ani nečekali. Sevřený prostor využívají k tomu, aby zachytili, co považují za nejpodstatnější, a vytvářejí nový druh literární reflexe, kombinující přímý jazyk sítí s odbornějším pohledem.

Bookstagramová reflexe literatury není nutně ani horší, ani lepší – je zkrátka jiná, s etablovanou kritikou nesrovnatelná, ale v digitalizovaném světě nevyhnutelná. Akademická sféra má často tendence se vůči ní vymezovat, zajímavější by ale bylo, kdyby ji začala zkoumat. Za několik posledních let totiž pestrá a rozrůstající se síť ovinula všechny žánry i témata. A bude zajímavé pozorovat, jakým směrem se bude posouvat dál.

Autorka je publicistka.