Přeložil Vítězslav Mikeš
Větrné mlýny 2022, 408 s.
Román Ryby a draci litevské autorky Undinė Radzevičiūtė, nominovaný na letošní Magnesii Literu za překladovou knihu, představuje dialog mezi dvěma vyprávěcími rovinami, ale i mezi evropskou a čínskou kulturou, jež jsou symbolizovány dvěma zvířaty v názvu. Pasáže jezuitského misionáře a malíře Giuseppa Castiglioneho, pobývajícího na začátku 18. století na císařském dvoře v Pekingu, jsou nepravidelně prostřídávány rozhovory čtyř žen tří generací, obývajících jeden byt v blíže nespecifikovaném, ale pravděpodobně litevském městě. Jednotlivé příběhové linie se nedoplňují ani nezrcadlí; spíše než paralelu mezi císařským harémem a láskyplně rozhádanou ženskou domácností lze v románu vysledovat kontrast současné každodenní banality s historickou pseudovznešeností. Obě barevně oddělené části knihy však spojuje rozlámaná syntax, objevující se jak v Castiglioneho přerývaných myšlenkách, tak v promluvách babičky Amigoreny, která je dvě třetiny románu komickou figurkou, ale po její smrti se „uzel rodiny“ rozvazuje a každá z žen si volí jiný život. Analogicky k tomu v době misionářova úmrtí končí vývoz křesťanské ideje do Číny a po evropském kontinentu se naopak začínají stavět napodobeniny asijských zahradních pavilonů. Závěrečné převrácení výchozích hodnot – banalizace čínských pravidel, sebenalezení vnučky Šaši – však po dlouhém nevývojovém proplétání zdánlivě nesouvisejících linií román dostatečně nesceluje a ten zůstává rozpadlý na dva póly.