Wolkerovo dílo v české literatuře rezonovalo velmi intenzivně. Jednalo se přitom o ohlasy sahající od apologetického nadšení až po razantní odsudky. U příležitosti stého výročí básníkova úmrtí jsme zjistili postoje současných literárních historiků a historiček, kritiků a kritiček i jiných osobností intelektuálního života.
1. Proč dnes číst či nečíst Jiřího Wolkera?
2. Kdy jste se s Wolkerem setkali poprvé a jak na vás tehdy jeho dílo působilo?
Petr A. Bílek
literární teoretik
Obě otázky nejsem schopný rozpojit, proto pohromadě: Polovina sedmdesátých let, základní škola v Trhovém Štěpánově, češtinářem byl katecheta, který od svého zběhnutí vytrvale hlásá víru v komunismus. „Dělník je smrtelný, / práce je živá, / Antonín umírá, / žárovka zpívá.“ Po desítkách minut je jasné, že pár uroněných dívčích slz nestačí a že Wolkera v čítance neopustíme, dokud nezjihne i zatvrzelé oko třídního rebela Kulíčka. Útrpně zírám do čítanky a vidím jen ty zrýmované postuláty, to sentimentálně nalakované mudrování. Doma mám z knihovny vypůjčeného Antonína Sovu a rád se nezkušeně topím v lyrickém neurčitu. A tady mě nutí dojmout se správným třídním pohledem… Dosti Wolkera! A po celý další život už se toho nezbavím; některé skvrny prostě umýt nejde.
