editorial
Je to malebná zimní scéna, jako z disneyovské vánoční povídky: „Zima byla krutá, venku hustě sněžilo a vanul ostrý, mrazivý vítr, který do vozu foukal všemi skulinami. Mléko, které jsem vzala na cestu pro Jiřího, zmrzlo v láhvi, a aniž jsem si byla uvědomila nebezpečí, proti všem předpisům dopravním ohřívala jsem je ve voze na lihovém kahanci, postaveném na zemi, a podávala je Jiřímu, který je s chutí popíjel. Ba i biscuit v mléce namáčený pojídal, čile přitom hovoře a rukama rozkládaje, jsa podle zdání v dobré a svěží náladě. Byla to ovšem u něho jen horečná fantazie; naprosto nevěděl, kde je a co se s ním děje.“ Takto poutavě je v knize Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky líčen převoz smrtelně nemocného básníka domů ze sanatoria v Tatranské Poliance pár dní před jeho úmrtím 3. ledna 1924.
Jak vidíte, i tragédie mají své rozmarné, živé momenty, kterými se dá hezky uvést novoroční editorial. Zároveň nás podobné střípky upozorňují na konstruovanost čítankových portrétů i historických narativů. Jiří Wolker totiž není jen postava z literárních dějin, ale také jakési pokusné zvířátko, bezbranné a v průběhu let k lecčemu využité, na němž můžeme sledovat, jak se tyto dějiny utvářely a proměňovaly. O spletitosti wolkerovské problematiky a rozmanitosti identit či interpretací, jež byly „věčně mladému“ básníkovi posmrtně přisuzovány, koneckonců vypovídají už jeho charakteristiky: od „dělníka“ přes „lidskou včelu“ až po „vojáka proletariátu“, nebo naopak „polotovar“, neprávem vyzdvihovaný „někam, odkud pád bude působit jako katastrofa“.
Aktuální pohled na Wolkerovo dílo snad není přímo katastrofální, je však přinejmenším rozporuplný. Na následujících stranách se zastavíme u některých typických témat a motivů, jako jsou srdce, mozoly nebo třídní nenávist. Dojde i na ideologicko-estetické „boje o Wolkera“ a na to, proč mu bylo z marxistických pozic vyčítáno maloměšťácké pojetí revoluce. Zkrátka, vrátíme se do let, kdy se nejen básníkům zdálo, že lidstvo směřuje ke „komunismu bez přívlastku“ – což není parafráze Václava Klause, ale formulace S. K. Neumanna. Od doby, kdy se „tasilo srdce“ pro dobro světa a mléko zmrzlo v láhvi, právě uplynulo století.
komentář
recenze čísla
Musíme se organizovat
Mezi noční můrou a splněným snem situacionistů
literatura
Ani včela, ani dělník
K „vnitřnímu tvrdnutí“ Jiřího Wolkera
Byl to váš básník, soudruzi
Co s Jiřím Wolkerem po konci státního socialismu?
Milujeme primitivní lyriky
Anketa o čtení a nečtení Jiřího Wolkera
S tisíci živými žít budu
Wolkerův elementární jazyk revoluce
divadlo
Marná láska k domovu
Francouzská autofikce v brněnském HaDivadle
hudba
Poslouchat prostor
K sociologickému pozadí sound artu
Trnitá cesta ke spáse
Náboženské písně Kristin Hayter
výtvarné umění
Virtuální hypertenze
Zkoumání vztahu našich těl a jejich avatarů
galerie
esej
Jugofuturismus jako past
Komunistická fantastika versus oživování minulosti
rozhovor
Předat a uchovat
S nakladateli z Take Take Take o vydávání knih
beletrie
společnost
Avokádo v Libanonu
Superfood na misi za záchranu místní ekonomiky
Když nebesa spadla na zem
Život a doba Alfreda M. Bonanna
par avion
Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová
Spory o Šumavu
Nad knihou Politika lesa
Zbraně sovětských pětiletek
Druhý svazek reportáží a statí Jiřího Weila
minirecenze
eskalátor