Sex je náš?

Ve filmové fikci se málokdy setkáváme s „oprav­dovými“ nedospělými lidmi. Pokud dílo cílí na dětské publikum, jsou postavy často koncipovány jako ideály nebo varovné příklady. Počiny určené teenagerům mívají zase tendenci sklouzávat k melodramatu a přepjatým emocím. A pokud jde o snímky pro dospělé publikum, děti a mládež v nich většinou jen plní nějakou funkci v životě staršího protagonisty – jedná se o symboly jeho ztraceného mládí a podobně. Pokusy vykreslit dospívající jako autonomní bytosti s bohatou psychologií a vlastní agendou zkrátka nejsou úplně běžné. Kinematografii navíc výrazně dominují tvůrci a tvůrkyně středního věku a starší – kariéra režisérů a scenáristů se většinou rozjíždí okolo třicítky. Tolik je ostatně i britské režisérce Molly Manning Walker, debutující pozoruhodným prázdninovým dramatem Jak mít sex. Sledujeme v něm partu dospívajících dívek, jak během léta dovádějí v přímořském letovisku, opíjejí se pod obraz a prožívají sexuální dobrodružství, v některých případech svá první.

Generační propast

Debut Manning Walker si získal pověst filmu, jenž na život mladých nahlíží veskrze realisticky. Jak se to vezme. Tvůrci například utlumili roli chytrých telefonů. Během filmu takřka nevidíme postavy se smartphonem v ruce, což je z vypravěčského hlediska pochopitelné – mobily jsou odvěkými nepřáteli scenáristů. A stejně jako v hororu i zde musí hrdinka v klíčový okamžik nechat telefon doma, aby poté nebyla k zastižení.

Dalším typickým rozhodnutím je castingový tah, kdy teenagery ztvárňují dvacátníci, z nichž někteří už mají blíž ke třicítce. Obsazovat nezletilé je filmařská noční můra. Jejich zapojení si vyžaduje zkrácenou pracovní dobu, nezkušeným hercům a herečkám je třeba věnovat větší pozornost a v příběhu se spoustou citlivých intimních scén vyvstává i mnoho dalších komplikací. Filmaři tedy tradičně zaplňují střední školy herci klidně dvakrát staršími, než jsou postavy, a publikum se to naučilo takřka nevnímat. V posledních letech se však v tomto ohledu citlivost diváků mění. Odmítnutí předloňské adaptace broadwayského muzikálu Milý Evane Hansene (Dear Evan Hansen, 2021) ukázalo, že pokud příběh stojí na naší shovívavosti vůči morálním pochybením středoškolského chlapce, ale před našima očima stojí třicetiletý chlápek, pouštějí se tvůrci na tenký led.

Ve snímku Jak mít sex je zranitelnost náctiletých velmi důležitá a snaha ji zachytit je prakticky smyslem celého projektu. Herečky sice odvádějí dobrou práci a autorka při jejich vedení projevuje režijní cit, přesto občas hrají na sílu. Gesta jsou rozmáchlá, různé manýry vynikají až příliš. Místy si zkrátka uvědomíme, že sledujeme šestadvacetiletou herečku Miu McKenna­-Bruce, jež předstírá, že je napůl dítětem. Je vlastně zázrak, že tento problém vyvstává jen v některých scénách. Jedná se o další ilustraci toho, jak daleko bývá kinematografie od realistického vyobrazení mládeže. Možná užitečnější bude tedy přistoupit ke snímku jako k hyperrealistickému zpodobnění, v němž se slévá do jednoho celku pozorování současné dospívající generace, vlastní vzpomínky třicetileté režisérky a dědictví filmařské tradice. Výsledek sice od prvního okamžiku selhává v zachycení reality dnešní mládeže, přesto se mu povětšinou daří působit autenticky.

Následky jednoho večírku

Zprvu se zdá, že se máme při sledování cítit jako nezaujatá „moucha na stěně“ – jako by šlo prostě o nestrannou observaci. Nakonec se však z artového dramatu režisérky Manning Walker vyklube srozumitelný, skoro moralistický příběh. Protagonistka Tara si z nových přátel v prázdninovém resortu vyhlédne Badgera – nepříliš spanilého, nicméně sympatického mladíka. A sympatie jsou vzájemné. Na konci společného večera ho však během divoké party ostatní vytáhnou na pódium, kde se dočká orálního sexu od tří cizích žen. Zklamaná Tara se pak podvolí Badgerovu kamarádovi – a hned toho lituje. Od toho okamžiku se od ní očekává, že musí rozvíjet vztah s tímto mladíkem, jenž o ni přitom jeví pramalý zájem. Zároveň cítí nedůvěru k Badgerovi, přestože právě jejich vztah, na rozdíl od všech ostatních, působil upřímně, s náznakem hlubšího citu a vzájemného pochopení. Vzniklou bariéru už se nicméně nepodaří prolomit.

Sex tu tedy stojí v cestě vytvoření zdravého vztahu. Zní to úzkoprse, když se to vysloví nahlas. Poučením však není, že by teenageři neměli mít sex. Spíš že by měli chápat, jakou roli v životě hraje, a neměli by ji podceňovat, ale ani zveličovat. Režisérka Manning Wal­ker nenápadně dává nastupující generaci tuto životní lekci. A pro ostatní natočila přesvědčivou letní tragédii o jedné nenaplněné lásce.

Autor je filmový publicista.