Sláva královně… naposledy

Stejně jako v páté sezóně i v poslední řadě britského seriálu Koruna ztvárňuje postavu stárnoucí Alžběty II. etablovaná herečka Imelda Staunton. Protagonistka prošla po­zvolnou a bolestnou transformací – dekády panování se na ní podepsaly únavou a jistou zkostnatělostí ve vztahu k rychle se proměňujícímu světu. Nyní se postava královny zabývá vlastní smrtelností, přičemž toto téma, spojené s reflexí vládnutí, vrcholí v jednom z posledních dílů, když je Alžběta II. nucena se svými poradci plánovat náležitosti svého případného pohřbu. Oproti předchozím řadám je ale královně dáno o poznání méně prostoru a tvůrci se více zaměřují na osudy prince Charlese po rozvodu s princeznou Dianou, které jsou věnovány první čtyři epizody šesté řady.

Ve stínu princezny

Hned začátek prvního dílu zachycuje tragickou autonehodu v pařížském ­tunelu, při níž přišla Diana a její tehdejší přítel Dodi Al­-­Fayed o život. Následně se vracíme k ­událostem onoho osudného léta 1997 a k několika posledním týdnům Dianina života. Tyto první čtyři epizody Netflix vypustil o několik týdnů dříve než zbytek série, což je vzhledem k jejich patrnému odklonu od stylu dalších částí pochopitelný tah.

Opět se tu zúročují bohaté znalosti královské rodiny a dějin moderní Británie, jimiž oplývá dramatik Peter Morgan, hlavní tvůrce Koruny a autor scénářů většiny dílů. Bohužel právě v reflexi okolností smrti princezny Diany jako by mu scházela invence, kterou prokázal ve scénáři k oceňovanému dramatu Královna (The Queen, 2006). Morganovi se bohužel nedaří z Dianina příběhu vydolovat víc než prvoplánové výjevy ze života celebrity, kterou věčně pronásledují paparazzi a která chtěla být něčím víc než jen objektem bulvárních plátků uvězněným ve světě luxusních vil a jachet.

Obecně je na závěrečné sérii patrné, že Morgan, který dosud divákům odkrýval především historické události, si příliš neví rady s reflexí osudů osobností, jež jsou v kulturní paměti stále silně přítomné. Sklouzává tak k poněkud otrockému výkladu zásadních faktů ze života královské rodiny. Tomuto přístupu se přitom v minulosti zdařile vyhýbal. Na hraně dobrého vkusu jsou scény posmrtných dialogů princezny Diany a Dodiho Al­-Fayeda s členy jejich rodin, v nichž se zračí scenáristická bezradnost, jak vlastně tuto dějovou linii uzavřít. Přízrak Diany jako by se nad seriálem vznášel až do samého konce, zejména pak v částech věnovaných jejím synům Williamovi a Harrymu. To je sice vzhledem k rodinné tragédii logické, nicméně se to děje na úkor ostatních postav.

Nebylo to jednoduché

K Alžbětě II. se tak plně vracíme až v šesté epizodě, věnované úpadku popularity královské rodiny po smrti Diany a královninu komplikovanému vztahu s výrazně mladším premiérem Tonym Blairem. Koruna zde nabere tempo, posouváme se v čase, na pozadí zaznívají zprávy o teroristických útocích z 11. září 2001 nebo o válce v Iráku. Emocionálním vrcholem série je osmá epizoda, zabývající se zdravotními problémy a pozvolným odchodem královniny sestry princezny Margaret. Závěrečná část pak líčí okolnosti královské svatby prince Charlese a jeho celoživotní lásky Camilly Parker Bowles. Události posledního dílu jsou o to působivější, když víme, co po nich následovalo, ať už jde o skandály prince Harryho a jeho následný rozchod s britskou královskou rodinou, nebo o Charlesův nástup na trůn po úmrtí královny Alžběty II. v roce 2022.

Opulentní sály, velká schodiště a nekonečné chodby královských paláců se tak naposledy staly dějištěm vypjatých dramat, ilustrujících – navzdory kritickým hlasům odpůrců monarchie –, že být královnou Spojeného království nebylo jednoduché. Peteru Morganovi a jeho týmu se i přes jistá autorská zaváhání podařilo ambiciózní projekt mapující roli královské rodiny v poválečné historii Spojeného království důstojně uzavřít.

Autor je filmový publicista.