Nebývá zvykem, aby se bohemista vyjadřoval ke konkrétní politické debatě. Michal Hořejší nicméně ve své knize Politika lesa zvolil metodu jazykové diskursivní analýzy a z perspektivy lingvisty rekonstruuje průběh debaty o Národním parku Šumava od počátku devadesátých let do konce let nultých.
S postupujícím časem se období postkomunismu stává předmětem reflexe historických, sociálních i literárněvědných děl. Bohemista Michal Hořejší se ve své monografii Politika lesa, vycházející z jeho disertační práce, věnuje letitému sporu o přípustnosti lidských zásahů do chráněných zón Národního parku Šumava. Kořeny tohoto sporu vedou do první poloviny devadesátých let, pokračoval však i v následující dekádě. Hořejší se snaží konfliktu porozumět v kontextu jiných štěpících linií polistopadové společnosti, které až do současnosti vyvěrají v takzvaných kulturních válkách. Právě polemiky o Šumavu, týkající se zdánlivě odborné přírodovědné tematiky, už v sobě obsahovaly motivy politického populismu nebo strategii vedení argumentačních os na škále mezi „tradicionalisty“ a „progresivisty“, směřující k dalšímu společenskému dělení.
V pasti diskursů
Autor přistupuje k letitému konfliktu především z pozice jazykové diskursivní analýzy. V duchu takzvané …
