Michal Kašpárek se v próze Fosilie vydává do nejistého terénu současné společnosti. Na torzu jedné rodiny ilustruje modelové mezigenerační konflikty, diagnostikuje příčiny společenského štěpení a velmi empaticky odhaluje, co se skrývá za rozpory, na nichž závisí budoucnost světa.
Publicista Michal Kašpárek debutoval v roce 2018 relativně dobře hodnocenou novelou Hry bez hranic, v níž rozehrál absurdní koláž ze životů zástupců generace Y. Jeho druhá kniha Fosilie ji v mnoha ohledech překonává. Opět se v ní vyskytují nadnárodní korporace, módní vlny a názory i návyky obyvatel současného světa, které v mírně posunutém kontextu ztrácejí zdání normality a odhaluje se jejich tragikomická podstata. Nová kniha je mnohem úplnějším a také aktuálnějším obrazem, který se snaží podchytit příčiny nejrůznějších společenských rozporů.
Rafinovaná smířlivost
Říkává se, že rozdělená společnost nezačíná v hospodách ani na náměstích, ale při nedělním obědě u rodinného stolu. Kašpárek na příkladu tří generací vytváří modelové schéma, které by mohlo fungovat jako typizovaná konstelace současné rodiny. Hrdinové žijí ve třech úplně odlišných světech. Patriarcha v důchodovém věku, který zažil to nejlepší za komunismu, současné realitě nerozumí: šíří konspirace …
