Zlatá palma pro pracující v sexbyznysu. Americký režisér Sean Baker si vysloužil nejvyšší ocenění na festivalu v Cannes za film Anora a v děkovné řeči vzdal hold všem bývalým, současným i budoucím sexuálním pracovníkům. Komedie o striptérce a eskort dívce, která se zaplete se synáčkem ruských oligarchů, ale nenechá si nic líbit, je opravdu šťastná volba – snímek má vtip, sílu, nadčasovost, nikoho neuráží ani neponižuje, je prostý patosu i agrese. Canneský festival se letos doslova prsil přehlídkou děl, v nichž hrají prim hrdinky. Mezi dvaadvaceti tituly v hlavní soutěži, z nichž jen čtyři natočily ženy, byla slavná, mnohdy učebnicová jména: Francis Ford Coppola, David Cronenberg, Paul Schrader… Nic proti, pokud jdou aspoň trochu s dobou. Ageismus v showbyznysu tematizovala francouzská režisérka Coralie Fargeat v hororové komedii The Substance s Demi Moore v hlavní roli. Nápad by nebyl špatný, jen kdyby přišel tak před deseti lety. Italský režisér Paolo Sorrentino pojal svůj „ženský“ film Parthenope jako ódu na antické bohyně a také na bohatství. Tak jak to má rád: luxusní vily, luxusní způsoby a luxusní ženy, ideálně zrozené ve vodě jako bohyně. Ale pozor! Jeho hrdinka je intelektuálka s diplomem z antropologie a svou krásu nezneužívá jen tak s kdekým. S biskupem, to ano. I zde se ale ošíváme: tohle všechno jsme už viděli. Naopak francouzský režisér Jacques Audiard, hrdý člen paritního kolektivu 50/50, všem vyrazil dech troufalou fantazií. Krimi muzikál Emilia Perez z prostředí mexického drogového kartelu, v němž největší zlosyn projde tranzicí, a unikne tak spravedlnosti, je podle jeho slov vlastně telenovela. Film získal Cenu poroty, podle mě hlavně za vtip a výkony všech hereček. Tohle je aspoň biják na aktuální téma, ženy neženy!