Stému výročí smrti Franze Kafky bezesporu přináleží status největšího „blockbusteru“ letošní kulturní sezóny a vypadá to, že se jen málokterá kulturní instituce zvládne ubránit nutkavému vábení „být při tom“. Výstavy, přednášky a nové, jako na zavolanou načasované prózy se slézají jako nestvůrný hmyz na pivo (na veletrhu Svět knihy příhodně čepované do zálohovaného kelímku s mistrovou ostře řezanou podobiznou). O Kafkovi tak či onak hovoří a přednášejí nejen na slovo vzatí odborníci, ale mnohdy také ti, kdo toho o něm zas tak moc nevědí (autora tohoto textu nevyjímaje).
O to více překvapí, že komiks a disciplíny příbuzné se zatím drží spíše zkrátka, přitom Kafka v posledních dvaceti letech globálně platí za jednoho z vůbec nejčastějších původců do komiksu adaptovaných literárních předloh. Dvojice zatím ohlášených parakomiksových knih navíc shodně nevolí cestu přímé adaptace, ale spíše se v obrazově-textových kolážích pokouší zvýznamněnou zkratkou …
