Mýtus Šíleného Maxe

O fascinujících odbočkách filmu Furiosa

Australský režisér George Miller se popáté vrací do světa postapokalyptické ságy Šílený Max. Stejně jako před devíti lety čtyřka i pátá část měla světovou premiéru v Cannes. Furiosa se podobně jako předchozí díl snaží reinterpretovat celou sci­-fi sérii, která je plná zběsilých honiček, ale také má silný environmentální podtext.

George Miller, mimo jiné autor Čarodějek z Eastwicku (The Witches of Eastwick, 1987) nebo snímku Babe 2: Prasátko ve městě (Babe: Pig in the City, 1998), se po devíti letech vrátil k tomu, co z jeho tvorby pro mnoho diváků vyčnívá: k sérii o Šíleném Maxovi a postapokalyptickém boji o vodu, naftu i holý život. Novinka Furiosa: Sága Šíleného Maxe dějově předchází filmu Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road, 2015) a Miller se opět nebál experimentovat a podvracet divácká očekávání. Velkolepá písečná odysea je jedním z nejchytřejších a nejzábavnějších snímků roku. Nic podobného už nejspíš letos neuvidíte.

 

Ignorovat hlavní proudy

Furiosa sleduje patnáctileté putování stejnojmenné hrdinky (Anya Taylor­-Joy) za ne­­schopným diktátorem Dementusem (Chris Hemsworth), aby pomstila vraždu své matky (Charlee Fraser) a ukončila jeho pátrání po jediném zeleném místu ve vyprahlé krajině zvané Pustina. Miller pokračuje v zavádění diváků na scestí, což načal už ve Zběsilé …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě