Básně Hanky Nguyen, která vystupuje pod pseudonymem Večerka, mají dravou slamovou flow i hloubku intimní poezie. Podávají zprávy o světě, v němž psychofarmaka slouží jako lék na neudržitelný život a vydrancovanou realitu, poezie je úzkoprofilovým zbožím a ženské tělo stále funguje jako pouhý objekt.
kancelářská revoluce
nemyslíš, že jsem moc normální?
nemyslíš, že jsem moc
jen jedna sklenička
barevný prádlo zvlášť
a žádný kafe před spaním
normální?
myslím, že zatím se mi daří držet si od těla
všechno, co se ve světle leskne
jako oči vpité do bezedných obrazovek
a zlaté mince majitelů ropných plošin
každý den v půl páté odpoledne začnu křičet
na svoje čtyři těsné stěny a excelové paravány
dokud holubi z parapetů korporátních budov
neodletí do teplých krajin
holubi jsou stejně jako my
šediví, naštvaní a ukálení
protože po nich neustále řveme
ať konečně táhnou, kam patří
moji nepřátelé nosí bílé košile a linkované bloky
které žloutnou na slunci a krabatí se na mořském vzduchu
radši psát křivě než na zakázku, říkali na básnickém čtení
radši psát hladový a s ustaranou hlavou
a se špínou za nehty
ale žádnou z mých sbírek
nabízených v lidl bedýnce u pokladen
si nikdo nechtěl koupit
poklesla …
