Ve svém druhém celovečerním filmu režisér Michal Hogenauer opět zkoumá, jak vzniká a narůstá násilí ve společnosti. Komorní drama s thrillerovými prvky Noční klid se inspiruje tvorbou Michaela Hanekeho, znepokojivosti děl tohoto německého filmaře však nedosahuje.
Kamera sleduje zevnitř vozidla stojícího na křižovatce přední sklo, po kterém s vrzáním přejíždí mycí kartáč. Tuto scénu, zachycující moment zcela všednodenní, ale přesto naplněný zvláštní bezmocí, uvidíme ještě několikrát. Hrdina nového snímku Michala Hogenauera Noční klid má život nalinkovaný v pravidelných trajektoriích, jak naznačují takřka totožné záběry – ať už zachycují situaci, kdy mu kdosi proti jeho vůli čistí sklo, či pravidelnou zastávku na červené před dveřmi nočního klubu. Ale v druhém Hogenauerově celovečerním filmu je od začátku jasné, že za každou z těchto zdánlivě běžných chvilek se hromadí tenze.
Kdo je tady nepřítel?
Protagonista, pojmenovaný prostě M., sice má partnerku, ale nežijí ve společném bytě. Značnou část vztahu prožívají po telefonu, z interiéru jejich bytů i povahy konverzací je zřejmé, že jsou dobře situovaní. A že jejich vztah působí spíše jako formální záležitost než něco, co by oba naplňovalo. Navíc hned od úvodní scény …
