Neustále si s někým něco vyměňujeme, aniž bychom si toho všimli. Vydechnuté molekuly vzduchu za chvíli vdechne někdo jiný. Naše šaty i těla se na okrajích proměňují v prach a ten padá na kolemjdoucí. A to všechno jsou ještě staré dobré hmotné věci. I to, co si člověk pomyslí a vysloví, letí dál. Jedna myšlenka se přelévá z mysli do mysli, do úst nebo do písmen a proměňuje se k nepoznání. „Vše, co bylo prožíváno přímo, se vzdálilo v reprezentaci,“ napsal kdysi Guy Debord do první teze Společnosti spektáklu. Je to pravda, jedna z mnoha.
Vyprávění o velšském mladíkovi, z nějž vyrostl rytíř Perceval (nebo Parzival, chcete-li), který viděl (svatý) grál a v některých verzích ho i získal, bylo v pozdějším středověku oblíbené všude tam, kde se uchytily příběhy o rytířích krále Artuše. Všelijaké přesýpání, prosívání a přivlastňování cizích myšlenek a zkušeností lze prohlásit za jeho hlavní téma.
Německá verze románu od Wolframa z Eschenbachu už …
