Přeložil Bohumil Vydra
Protimluv 2023, 78 s.
Stefan Grabiński, pozapomenutý a dnes znovu ceněný průkopník hororové a fantastické literatury, který strávil většinu života v Haliči, napsal i několik divadelních her. Příliš s nimi neprorazil, ale jednu z nich – Vilu nad mořem – přeložil v roce 1923 polonista Bohumil Vydra. Jak se dovídáme z předmluvy, objednalo si ji původně Národní divadlo, jenže k provedení nikdy nedošlo. Sto let poté vydala text ostravská revue Protimluv jako samostatnou přílohu. O co tehdy pražští diváci přišli? Vše je tu tak vypjaté, jak jen v obrazotvornosti začátku 20. století může být: postavy jsou neustále denervované, vrhají po sobě pronikavé pohledy, zděšeně vykřikují, hrouží se do strašných myšlenek, a i když zasednou k bohatě prostřenému stolu, aby pojedli mihule, nepřestává kolem nich kroužit šílenství. Tématem hry je sugesce, respektive telepatie, o níž se tu zároveň teoretizuje. Všechno začíná zprvu nenápadnou „xenomimií“, přebíráním gest někoho jiného, jenže ten někdo je mrtvý a bledé dítě mu ve vlhkém koutě zahrady vrší hrobeček, protože takový příkaz dostalo ve snu. Vydání dramatu je milý počin, i když díru do světa neudělá – mohlo by ale znovu přitáhnout pozornost ke Grabińského vrcholným textům, mezi něž patří povídky spadající do svébytného subžánru „železničního hororu“ – řada z nich, s názvy jako Bludný vlak nebo Slepá kolej, je dostupná v českém výboru V domě Sáry z roku 2012. V nich Grabiński zpřítomňuje závrať z modernity, kterou, byť už za účasti jiných technologií, dokážeme pocítit i dnes.