Slovenský dokumentarista Robert Kirchhoff ve svém novém počinu Všichni lidé budou bratři sleduje mnoho tváří Alexandra Dubčeka. Místo jednolitého portrétu vzniklo absurdně komické i mrazivé dílo, které mimo jiné ukazuje, jak se minulost promítá do současnosti.
Nejpříznačnější scéna dokumentu Všichni lidé budou bratři se netýká Alexandra Dubčeka, ale mnohem jednoznačnější osobnosti československých dějin – Jana Palacha. Zachycuje vystavení obvazu, kterým byl Palach ošetřen, a vlajky, kterou bylo přikryto jeho tělo. Historik, který tyto objekty prezentuje v kostele, přitom říká, že nechce, aby se z nich staly „svaté ostatky“; je to prý „důležitý symbol, ale symbolu se nesmíme klanět“. K Palachovi film Roberta Kirchhoffa zabloudí jen na skok, když se ohlíží za náladou roku 1968. Zároveň je to ale důležitá odbočka, protože Palach dnes v podstatě představuje lidský osud, který stačil zatuhnout do podoby jednoznačně srozumitelného příběhu a významu. Kirchhoff si ale naopak vybral jako téma svého dokumentu Dubčeka právě proto, že jeho osobnost dodnes nevnímáme uniformně, ale vedeme o ní dalekosáhlé spory. A ty jsou skutečným tématem filmu.
Otisky dějin v dnešku
Kirchhoff se věnuje historickým dokumentům …
