Klimatická tíseň, neklidná geopolitické situace a nejistá budoucnost. Do nových básní letošní debutantky Olgy Wawracz vstupují motivy, které velmi rafinovaně – skrze niterný filtr – odrážejí problémy a pnutí současného světa: „jsem rozlitá doba / krizový plán“.
lítost
hořícího slunce máme plné dřezy
jsem
trochu jako dítě
jako je blízko ti k vodě
tak je i malý dům místem
a raněná tvář
to před čím jsme utekli
v noci ve tři ráno přijíždějí jeepy
hořícími písky
na západní břeh
nikdo tě neuvidí dítě jak mé vlastní
vysypávat bělmo trhlin ve stromech
přes naše oči zavřené a spící
se rozplývají domovy pro příběh vítězů
přišli s klidnou tíhou
do nemocničních pokojů
jen tři mrtvé lidi
nechali v něm spát
ohňostroje Ria
zahajují velkolepé karnevaly lásky
mám na sobě tři kostýmy
suchozemských zvířat
i tak se však vynoříme
z jednotvaru ryby
všechny nory světa jsou mi
malé
rezivější staré slunce
nechytíš nic co ti nemá
spadnout v dlaně malý střevlík
vysvléknout se do skal
červená se velký motýl
nepocítíš co tě nechce
vyhrabat zpod půdorysu
…
