Ilustrace Sofia Kolopeniuk
V červnu hlasitě vyhlášená „česká cesta do vesmíru“ zní jako vydařený slogan z politické satiry. Podle všeho to ale vláda myslí vážně a spřádá plány, jak připravit českého astronauta (pozor, ne kosmonauta, to má sovětskou konotaci!) pro start na vesmírnou misi. Investovaná miliarda a půl se nám má vyplatit nejen ve formě mezinárodní prestiže, ale také ekonomicky, skrze zapojení místních podniků a výzkumné sféry do vývoje špičkových inovací.
Při vyhlašování této ambice nešlo nemyslet na břitkou analýzu Bruna Latoura, který interpretoval recentní fantazie o dobývání a osídlování kosmu jako formu eskapismu před ekologickými problémy a geosociálními nerovnostmi, jež plynou z probíhající antropocénní transformace planety Země. Místo abychom vynalézali nové způsoby, jak tuto planetu udržitelně obývat, chystáme se vybydlet i její vesmírné sousedství.
Problémů, které jsme nedokázali uspokojivě vyřešit zde na Zemi a do kterých se už řítíme v kosmu, je celá řada. Kupříkladu není uspokojivě řešena otázka nakládání s odpadem, který je třeba reflektovat jako externalitu již dnes probíhajícího masivního osazování nebes satelity. Nad našimi hlavami poletují miliony větších či menších úlomků objektů, které lidstvo do kosmu vysílá. V oblasti do dvou tisíc kilometrů od Země může být jejich hustota větší než hustota meteoritů.
Skutečnost, že explorace a exploatace vesmíru se od minulého století vyvíjí jako verze geopolitické soutěže o zdroje a prestiž, je více než zřejmá. Fakt, že se na českou misi připravuje vojenský pilot gripenu, školící se nyní také na stíhačky F-35, tento geopolitický a vojenský rozměr explorace vesmíru dobře vystihuje. V kontextu studené války bylo extraplanetární přetlačování se a militarizace alespoň celkem čitelné. Dnes je hráčů více: Čína nedávno úspěšně jako první realizovala přistání na odvrácené straně Měsíce; vlastní masivní vesmírný program rozvíjí Indie. Bezprecedentní je navíc zapojení soukromých aktérů typu společnosti SpaceX Elona Muska a nejrůznější „public-private partnerships“. Na reflexi tohoto frmolu, natož jeho efektivní regulaci nemáme v současnosti jazyk – minimálně ne v oblasti mezinárodního práva a technologické etiky.
Zatímco se nám dnes pod rukama rozkládá dosavadní řád pozemské geopolitiky, otevíráme novou geopolitickou frontu ve vesmírném příhraničí Země. Doposud fungující geopolitika je křehká, neuspokojivá a v mnoha ohledech nestabilní a zároveň neodpovídá situaci a problémům 21. století. Jakkoli jsou nároky na její proměnu i na revizi její mezinárodní politické reprezentace, například na půdě OSN, oprávněné, s úspěchem lze pochybovat, že její divoká extenze do vesmíru povede k něčemu žádoucímu.
Dění v blízkém okolí planety má speciální rozměr také v kontextu probíhající klimatické změny. Pohonem vesmírných raket je klimaticky vysoce agresivní metan a masivní rozšíření startů raket může mít nezanedbatelné důsledky pro globální oteplování. Nebe nad našimi hlavami se také brzy může stát prostorem čilého klimatického inženýrství s cílem odklonit důsledky oteplování z konkrétních teritorií. Dopady na další části planety mohou být přitom silné, překvapivé a velmi nežádoucí. Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu například nedávno modelovali důsledky techniky tzv. marine cloud brightening, která je založena na sprejování reflektivních aerosolů do mraků nad oceánem tak, aby odrážely více slunečního záření zpět do kosmu. Při aplikace této techniky na americkém západním pobřeží předpovídají modely přemístění výrazného tepelného stresu na další obývané části planety, včetně Evropy. Potřebný mezinárodní právní a komunikační rámec, který by reguloval, jaké operace tohoto typu jsou povoleny a za jakých podmínek, zatím evidentně postrádáme. Vzhledem k relativní snadnosti a nízkonákladovosti těchto zásahů do atmosféry se bez takového rámce stanou nebesa další frontou divoké klimatické války.
Neumíme být pozemšťany, chceme se stát mimozemšťany. Nevím, zda by nás skutečnost, že Česko chce být u toho, a přitom jít „českou cestou“, měla znepokojovat, či uklidňovat… Nepůjde o námět dalšího dílu osudů dobrého vojáka Švejka, tentokrát ve vesmíru?
Autorka je socioložka, působí v Sociologickém ústavu AV ČR.