Přeložil Jiří Popiolek
Argo 2023, 390 s.
Další recenze středoevropského hororového bestselleristy mě nutí k opakování toho, co se dá psát pořád dokola: Jozef Karika sice všechny své děsivé příběhy píše na jedno kopyto, ale během několika desítek stránek mu to opět rádi odpustíte – nebo na to spíše zapomenete, ani nevíte jak. V tu chvíli už totiž čtenář plně zabředl do tenat morózní atmosféry mixu hororu a historického thrilleru, odehrávajícího se v Ružomberku šedesátých let. V ději se vrší postupně odhalovaná tajemství, za jejichž zdánlivým vyřešením se skrývají další neskutečné zvraty. Hlubina významně prohlubuje a rozvíjí autorovu mytologii, která stále zřetelněji zabíhá do končin kosmické hrůzy. Kniha je anoncována jako prequel autorova prvního hororu Strach, přímo ovšem navazuje i na předchozí dvojknihu Hlad a Žízeň. V ní byl šířeji naznačen princip vlamování vnějších sil do našeho světa prostřednictvím násilných a teatrálně excesivních zločinů a nadpřirozených jevů. V Hlubině se nám jádro tajemství odhalí zase o něco více a naznačeny jsou i fyzikální, mytologicko-náboženské či historické analogie. Hrdinové proniknou dále do pokrouceného snového světa i dimenzí nezávislých na prostoru a času a odhalí se také existence koncentrovaného zla mimo lidské chápání, které má zálibu v působení utrpení. „Ty nahoře, nad námi, baví, když se láme něco křehkého. Hlavně když je to živé, nejlépe vrchol pozemského života – člověk.“ Titulní hlubinu tak můžeme chápat jako pozemský život, „nejtěžší ze všech bojišť“, na němž lze zažít ty největší hrůzy a zakusit nejhlubší propasti.